Architektka Farshid Moussavi přednášela na November Talks v Praze

Světově uznávaná architektka Farshid Moussavi navštívila 27. Iistopadu Prahu, aby zde hovořila o svých projektech a podělila se s publikem o svůj pohled na architektonický design a jeho roli v současné společnosti. Přednášku v Betlémské kapli uspořádala Fakulta architektury ČVUT v rámci širšího mezinárodního cyklu November Talks (Listopadové promluvy), který již dvanáct let organizuje nadace Sto-Stiftung na šesti předních architektonických školách v Evropě. Pražská Fakulta architektury hostila událost již potřetí.

Íránsko-britská architektka, vedoucí londýnského studia Farshid Moussavi Architecture (FMA) a profesorka Harvardské univerzity, se proslavila svým unikátním stylem, pro který jsou charakteristické čisté a elegantní linie. Zřejmé je to z jejích projektů, jako je ikonický komplex terminálu jokohamského přístavu, Muzeum současného umění v americkém Clevelandu, interiéry butiků Victorie Beckham, nedávno dokončený a velmi obdivovaný rezidenční blok dvou domů ve francouzském Montpellier nebo bytový komplex La Défense-Nanterre v Paříži.

Společným rysem rozmanitého portfolia projektů Moussavi je flexibilita budov, ať se jedná o rezidenční bloky, nebo veřejné muzeum. Projevuje se tak její politický a aktivistický přístup k architektuře. „Náš design a uspořádání budov jsou aktivistické,“ říká Moussavi. „Je to v našem přístupu k lidem a také v tom, pro jaké klienty jsme ochotni pracovat a pro jaké ne.“ Výrazem jejího aktivismu je typické úsilí o maximální flexibilitu budovy, která dává klientům a uživatelům širokou možnost volby, jak budou prostor využívat. Její snahou je také nabízet unikátní, vysoce kvalitní a přitom cenově dostupné bydlení.

Ve svojí přednášce Moussavi vysvětlovala, jak tyto principy uplatnila v projektech Muzea současného umění v americkém Clevelandu a rezidenčních domů v Paříži a v Montpellier ve Francii.

Šestiúhelníková budova muzea působí drobně v porovnání s výškovými budovami, které ji obklopují. Kovová fasáda odráží obrazy okolí místy realisticky a jinde zas pokřiveně, podle toho, jak je sama zprohýbaná. Trojúhelníky na fasádě nutí lidi pohlédnout vzhůru. Nepravidelně tvarovaný objekt láká návštěvníky, aby jej obešli kolem dokola. Budova komunikuje s okolním prostorem prostřednictvím světelných odrazů z fasády. Vnitřek budovy nabízí na čtyřech podlažích a v atriu prostory využitelné jak pro umělecké výstavy, tak i pro společenské a kulturní akce. Masivní schodiště dovoluje návštěvníkům stoupat různými směry a široké podesty vyzývají k setkávání. Zevnitř je obálka budovy natřena sytě modrou barvou, takže vnitřek objektu kontrastuje s černou barvou vnějšího kovového obalu. A zatímco ve vnitřním prostoru obecně převažuje bílá, sytě žlutá galerie zvuků působí beztížně a téměř nadpozemsky.  

Okolí obytného komplexu La Défense-Nanterre, který stojí západně od Velkého oblouku (La Grande Arche), nabízí spoustu zeleně díky sousednímu hřbitovu. V domě je kombinace studentských, sociálních a dostupných bytů. Architektka tímto projektem znovu popřela obecně rozšířenou představu, že dostupné bydlení musí vypadat prostě a lacině. Díky uspořádání, systému cirkulace, struktuře a materiálům poskytla obyvatelům unikátní a velmi propracovaný dům, který nabízí osvěžující prostředí k životu bez ohledu na to, jak jsou majetní. Byty jsou navrženy tak, že sahají od fasády k fasádě. Toto uspořádání umožňuje přirozené větrání a rezidenti mohou mít záclony pouze na jedné straně. Všechny byty mají balkony, na kterých lze zahradničit nebo pořádat rodinné obědy. Jsou různě zastíněné a nabízejí díky tomu rozmanité výhledy a také různý stupeň soukromí. Celá budova je navržena tak, že se lidé mohou setkávat se sousedy, pokud o to stojí, ale nejsou k tomu nuceni a mohou spolu komunikovat prostřednictvím sousedských aplikací.

Bytový komplex v Montpellier je zcela odlišný, jak svým vnějším vzhledem, tak i uspořádáním. Dům v La Défense  má rovné linie a hranaté tvary, kdežto v Montpellier si architektka pohrála s křivkami a závěsy. Na každém patře jsou čtyři byty s balkony, které nabízejí ničím nerušené soukromí. Tvar budovy chrání obyvatele před zvědavými pohledy sousedů. Záclony na balkonech pocit soukromí dále umocňují a zároveň jsou dominantním architektonickým prvkem fasády.

V obou bytových projektech, které se liší ve všech ohledech, zůstala Moussavi věrna své filosofii a navrhla cenově dostupné, a přitom unikátní bydlení, které nabízí rezidentům možnosti, jaké by jinak neměli, řekla architektka ve své přednášce.