Barokní architektura ve vánočním pohádkovém hávu

Vzít si do ruky hrnek s čajem nebo kávou, zachumlat se do deky a za občasného uždibování cukroví se nechat okouzlit krásným pohádkovým příběhem, tak nějak vypadá pro mnohé z nás ideální vánoční večer. České filmové pohádky se rády odehrávají v kulisách zdejších památek a barokní zámky patří díky své malebnosti mezi ty nejoblíbenější.

Vranov nad Dyjí

Když jsem byla malá, začínalo to správné štědrodenní ráno „na jedničce“ v 10.00 pohádkou Pyšná princezna, od té doby už teklo hodně vody a letos se v tomto čase promítala Nesmrtelná teta. Za barokem jsme se tak mohli vydat hned první den vánočních svátků, pohádka se totiž natáčela na zámku ve Vranově nad Dyjí.

Přestavba tamějšího původně obranného hraničního hradu na barokní zámek probíhala od roku 1687 podle plánů Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, později dvorního architekta císařského dvora ve Vídni. Ten je podepsaný i pod dalšími významnými stavbami, jako je třeba Clam-Gallasův palác v Praze, nicméně vranovský Sál předků určitě patří k tomu zajímavějšímu z jeho realizací.

Arcibiskupský palác a Květná zahrada v Kroměříži

Odpoledne jsme se mohli vydat s pohádkou Peklo s princeznou na Frýdlant, a především do Kroměříže, barokní perly par excellence. Nádheru moravského baroka už jen umně dokreslovala Květná zahrada tamtéž, obojí se navíc nachází na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Barokní úpravou prošel arcibiskupský palác za olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna-Kastelkornu, a to podle projektů císařských dvorních architektů Filiberta Lucheseho a Giovanniho Pietra Tencally. Stavba tak už v druhé polovině 17. století získala zhruba dnešní podobu. 

Ploskovice a Buchlovice

Božíhodový večer nabídl pohádky s barokními kulisami hned dvě. Ta první, úplně nová, se jmenovala Nejlepší přítel a odehrávala se na zámku v Ploskovicích. Paralelně vedle ní běžela na dalším programu Čertova nevěsta, která se natáčela pro změnu v Buchlovicích. Oba zámky mají společnou velmi spornou osobu architekta. Každý však z trochu jiného důvodu.

Stavba zámku v Ploskovicích, která probíhala v letech 1720–1730, byla podle dobových pověstí velmi nákladná, a protože výdaje na stavbu měly zůstat tajemstvím, tajila její mecenáška vévodkyně Anna Marie Františka Toskánská jak účty, tak jméno osoby, která zámek navrhla. Podle slohových rozborů by však autorem stavby mohl být osobní stavitel vévodkyně Václav Špaček.

Buchlovický zámek je sám o sobě také poměrně specifickou stavbou, barokní vilou. Dokonce takovou, jejíž architektonický koncept je nejčistší v celém středoevropském prostoru. Stavět se začalo těsně před rokem 1700. Původně mělo jí o venkovský zámek s hospodářskou funkcí (tzv. villu rusticu), nakonec se ale realizoval letohrádek v zahradě (tzv. villa suburbana). Se zámkem je spojováno jméno brněnského zednického mistra Mořice Grimma, za autora návrhu jej však odborníci spíše nepovažují, a osoba pravého architekta zůstává zahalena tajemstvím.

Bydlím barokně, bydlím moderně

Ideál barokního bydlení pochází z Itálie. Za Alpy se nové prvky dostávaly s italskými staviteli, kteří pracovali ve službách aristokratických rodů z celé Evropy. Vzorem byla samozřejmě antika. Zimu trávila šlechta ve svém městském paláci v metropoli, na předměstí nebo poblíž pak mívala vilu. Na léto se stěhovali do hlavní rodové rezidence na venkově, na zámek. Kromě toho však vlastnili ještě celou řadu rekreačních objektů, ovšem místo chaty nebo chalupy, jako máme dnes my, vyjížděli na své letohrádky nebo lovecké zámečky. Jejich podoba byla pevně dána.

Základním stavebním kamenem moderního bydlení té doby byl tzv. novověký apartmán. Počet apartmánů v rezidencích se lišil podle toho, jaké bylo společenské postavení a stav konta majitele. Bývalo však také pravidlem, že každý významný člen rodiny obýval apartmán vlastní. Schéma bylo jednotné: předpokoj-audienční sál-ložnice-kabinet, někdy se rozšiřovalo ještě o lodžii nebo galerii. Nejluxusnější byly kabinety, na nich se skutečně nešetřilo. Šlo o nejsoukromější prostory a přístup do nich byl velmi omezený. I když ani to neplatilo úplně stoprocentně… Jsou doložené případy, kdy se tyto pokoje otevíraly v nepřítomnosti majitele návštěvníkům, většinou za poplatek.

Kvalita jedině od Kaňky

Za nejlépe placeného architekta a stavitele nejkrásnějších zámků v Čechách byl ve své době považován František Maxmilián Kaňka (1674–1766). Působil jako osobní poradce předních šlechtických rodů (pracoval např. pro Černíny) a velmi dobré jméno měl i u vídeňského dvora. Jeho styl zkrátka odpovídal dobovým požadavkům. Kdo chtěl moderně a dobře bydlet, vybral si Kaňku. Musel však počítat s tím, že si za věhlasného architekta připlatí.

F. M. Kaňka je vůbec zajímavá osobnost, někdy mezi 50. a 60. rokem svého života měl architektury po krk a rozhodl se k radikálnímu kroku. Ukončil svou stavitelskou kariéru a věnoval se koníčkům. Po roce 1730 už téměř profesně nepůsobil. Místo toho se coby vážený a finančně zajištěný měšťan Starého Města pražského pustil do pivovarnictví, nutno podotknout, že poměrně úspěšně. Nakonec se ve svých třiadšedesáti letech znovu oženil, měl ještě dvě děti a zemřel v úctyhodném věku 92 let. Přežil dvě generace stavitelů.

Kateřina Semrádová

Zdroje fotografií: Národní památkový ústav, Wikimedia Commons, Kateřina Semrádová
Zámek Buchlovice – video
Zdroj videa: Národní památkový ústav, zámek Buchlovice