Brněnská vila Tugendhat ze 30. let vám vezme dech i dnes
Oblíbeným zastavením řady návštěvníků se stávají i významná architektonická díla. Jedním z nich je i vila manželů Tugendhatových v Brně. Samotná rodina si pobytu zde užívala jen pár let, než musela utéct před nacisty. Ti ji následně zplundrovali a nechvalně se na ni podepsali i ruští osvoboditelé v roce 1945. Naštěstí se objektu dostalo po letech náležité péče, a tak jej dnes můžeme obdivovat a opět se vrátit 30. let.
Významný německý architekt Ludwig Mies van der Rohe dostal za úkol navrhnout prostorný dům, který se měl nacházet na mírně svažitém pozemku v Brně – Černých Polích. Třípodlažní budova je orientována na jihozápad, v prvním podlaží je technické zázemí vily, druhé patro tvoří obytný a společný prostor se zimní zahradou, terasou a kuchyní. Nechybí ani místnosti pro personál. Ve třetím patře je hlavní vstup z ulice. Zde se také nacházely pokoje rodičů, dětí i vychovatelky. Osobní řidič měl svůj vlastní vchod do bytu s garáží a terasou.
Samotná vila byla dokončena v roce 1930, kdy se sem také rodina Tugendhatových nastěhovala. Ve své době budil objekt vášně. Časopis „Die Form“ si v roce 1931 neodpustil komentář, že se monumentální obytný prostor hodí leda tak k výstavám. Samotní majitelé si však bydlení nemohli vynachválit.
Na svou dobu zcela mimořádné
Vůbec poprvé v dějinách architektury byla v byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce v podobě sloupů na půdorysu kříže. Působivé bylo i vybavení interiéru, kde vynikly vzácné materiály jako onyx z Maroka, italský travertin nebo dřeviny z jihovýchodní Asie.
Zcela mimořádné bylo na svou dobu i technické zázemí domu. Ovládat se dala například dvě velká okna umístěna proti onyxové příčce. Za pomocí elektromotorů se dala spouštět až k podlaze. V suterénu byla samozřejmě kotelna, sklep, prádelna nebo například takzvaná „molová komora“, kde mohla paní domu beze strachu skladovat své kožichy. Fritz Tugendhat zase v těchto prostorách využíval temnou komoru. Byl totiž vášnivý fotograf a kinoamatér.
Útěk za hranice a plundrování gestapem
Rok 1938 přinesl Tugendhatovým nelehké rozhodování. Díky svým kontaktům v Německu dostávali informace o vývoji situace, která pro tak významnou židovskou rodinu nebyla vůbec optimistická. Jejich setrvání v domovině mohlo znamenat i smrt. V květnu toho roku zemi opustili.
O necelý rok později dům konfiskuje gestapo a od ledna 1942 je majetkem Říše. V té době se například na dlouhá desetiletí ztratila i stěna se vzácným dýhováním s makassarského ebenu. Gestapo ji nechalo rozmontovat a využít ve svém klubu. Podle osobního řidiče rodiny Tugendhatových, který v domě zůstal až do září 1941, rozkradli Němci většinu mobiliáře. V době, kdy zde měl kancelář Walter Messerschmidt, ředitel Klöcknerwerke, došlo k zazdění prosklené stěny, zvýšení komína a vestavění dalších příček.
Vila nebyla ušetřena ani při osvobození sovětskou armádou v roce 1945, kdy se na škodách podepsal zejména jezdecký oddíl maršála Malinovského. Tehdy se honosná společenská místnost proměnila ve stáj pro koně.
Střídání majitelů i obyvatel
V mezidobí 1945 až 1950 zde působila soukromá taneční škola, od roku 1950 byl objekt převeden do vlastnictví státu. Ten zde zřídil rehabilitační středisko pro děti s poruchami páteře. To zde působilo až do konce 70. let. V roce 1963 se vila dostala na seznam nemovitých kulturních památek a v roce 2001 dokonce na seznam UNESCO. Momentálně je majitelem město, samotnou vilu spravuje brněnské muzeum.
V letech 2010 – 2012 se dočkala vila důkladné památkové obnovy, která navrátila stavbu opět do roku 1930. V interiérech se nachází dokonce přesné repliky nábytku. Dům je otevřen veřejnosti, která si může užívat komentované prohlídky, hudební vystoupení nebo výstavy. Až do konce listopadu je tu k vidění například projekt Mies v Brně, který připomíná 90. výročí od stavby vily. Na prohlídky je však nutná rezervace.
Přečtěte si více o vila Tugendhat -> ZDE
Pořad Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše
Sledujte také
Doporučené pořady
Partneři
Odborní partneři
Mediální partneři
