Budova jako materiálová banka

Na začátku workshopu se každý účastník představil a řekl dobré a špatné příklady z jeho praxe/jeho postřehy k tématu nebo, kde sám vidí bariéry cirkulární ekonomiky. Účastníci workshopu se rekrutovali z řad zástupců MPO a Mžp, z řad členů CZGBC a jiných společností se zájmem o problematiku. Workshop a debatu účastníků moderoval Ondřej Šrámek z Knauf Insolution, člen představenstva CZGBC. První část workshopu se zaměřila na celý životní cyklus.

První fázi stavby budovy představil Adam Rujbr (Adam Rujbr Architects, s.r.o.). Architekt i projektant mají příležitost definovat šetrnější udržitelné materiály, postupy stavby i konečné demoliční činnosti. Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné použití přírodních zdrojů, recyklovatelnost konstrukčních prvků a použitých materiálů, co nejdelší životnost stavby a použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě. Při návrhu je třeba posuzovat chování stavby v rámci celého životního cyklu a počítat s předpokládanými cykly údržby, oprav a obměnami jednotlivých konstrukčních částí. Cirkulární ekonomika je pořád neznámým pojmem pro většinu projektantů a architektů, kteří jsou skeptičtí a nedůvěřiví, co se týče použití recyklovaných materiálů a druhotných surovin.

Budova by měla na konci své životnosti být vnímána jako materiálová banka, aby tomu tak bylo je potřeba podle toho volit použité stavební materiály. Na volbu stavebních materiálů se v rámci workshopu zaměřil Karel Sedláček ze společnosti Saint – Gobain. Cirkulární ekonomika klade důraz na šetření primárních zdrojů a upřednostňuje využívání recyklátů, materiálů z obnovitelných zdrojů nebo znovuužívání vybraných stavebních prvků ze starých staveb. Součástí principu udržitelnosti je minimalizace spotřeby energie na výrobu a dopravu materiálů. Při volbě materiálů tak záleží na tom, jak efektivní a energeticky náročný je proces výroby materiálů a výrobků ze surovin. Výrobci by měli vyvíjet tlak na snižování energetické náročnosti výroby i na maximální recyklaci odpadů z výroby. Karel Sedláček však na konci svého příspěvku zdůraznil, že využití šetrných a recyklovatelných materiálů se musí vyplatit, tj. recyklace stavebních materiálů musí být vždy ekonomické.

Život budovy

Při provozu budovy je kladen důraz na činnosti, které její životnost prodlužují. Jednotlivé prvky stavby by tak měly být snadno opravitelné, vyměnitelné a obnovitelné. Cílem cirkulární ekonomiky je, aby tato fáze byla v rámci cyklu co možná nejdelší. Vnitřní vybavení budovy by pro tyto účely mělo být flexibilní a modulární, aby jakákoliv změna užívání budovy byla snadno proveditelná.

Při provozu budovy se snažíme cirkulaci minimalizovat. Náklady na provoz budovy tvoří spotřeba energie a vody, provozních materiálů a náhradních dílů, obnova a renovace a změna užívání. Životnost budovy a náklady na její provoz je zásadě ovlivněn návrhem budovy, výběrem jednotlivých stavebních komponet.

Pokud budova na konci své životnosti však nenajde nové využití, následuje její demolice. Stavebních a demoličních odpadů v České republice je až 25 % - 35 % z celkové produkce odpadů. Jedná se tak o největší část odpadů, kterou naše společnost vyprodukuje. Základním krokem k recyklaci stavebních materiálů je šetrná demolice budovy, při které se materiál kvalitně roztřídí a zajistí se jeho čistota pro další zpracování a využití. Nástrojem pro šetrnou demolici jsou demoliční plány, které by měly být součástí konstrukčních návrhů. V demoličním plánu je důležité posoudit množství vzniklého materiálu, které lze využít různými způsoby, stejně jako dostupné metody demolice. Při demoličních pracích je zcela nezbytné zajistit důkladné vytřídění stavební suti. Kvalita šetrné demolice budovy má zásadní vliv na efektivitu následné recyklace stavebních hmot. Upřednostňovány jsou energeticky nenáročné způsoby recyklace, které neznehodnocují zpracovávaný materiál nebo prvek a umožňují jeho plnohodnotné nové využití. Podstatné je, aby recyklovaný materiál dosahoval vlastností srovnatelných s prvotní surovinou.

Šetrná demolice není nákladnější postup likvidace budovy, jedná se jen o delší postup, který se klade důraz na dotřiďování materiálů. Jan Otýs AZS 98 s.r.o. popsal demolici ve 4 fázích. První fáze se zaměřuje na zmapování objektu, vytvoření postupu vyklízení a demolice. Následuje vyklízení budovy a třídění jiných odpadů. Ve třetí fázi se objekt odstrojuje od demontovatelných prvků. Až ve třetí fázi následuje strojní demolice s průběžným roztříděním materiálů. Využití stavebních a demoličních sutí je ale limitováno cenou za jejich skládkování. Uskladnění odpadu na skládce bývá podstatně levnější, než předání materiálu do recyklačního centra.

Návrh budovy je největší příležitost

Zmapování celého životního cyklu budovy jasně ukázalo, že první fáze návrhu budovy je největší příležitostí, jak minimalizovat vliv stavby na životní prostředí a množství stavebního odpadu. Architekti nebo projektanti jsou skeptičtí vůči použití udržitelných materiálů. Principy fungování cirkulární ekonomiky ve stavebnictví jsou založeny na použití udržitelných materiálů a recyklaci stavebních a demoličních odpadů. Důležitá je proto edukace architektů i projektantů, který mají rozhodně největší vliv na návrh budovy. Pro nastavení cirkulární ekonomiky ve stavebnictví je však naprosto zásadní nově vznikající odpadové legislativa, která by měla podstatně snížit procento odpadů, které se v ČR skládkuje.

Česká rada pro šetrné budovy