Clam-Gallasův palác: Výstavní síň antiky v srdci Prahy

Samuelovský dům

Zřejmě ve třetí čtvrtině 14. století byl dvorec náležící tehdy bratru císaře Karla IV., moravskému markraběti Janu Jindřichovi, přebudován v rozlehlý dvouposchoďový palác s věží. V 15. a 16. století pak tento dům vystřídal řadu majitelů vesměs měšťanského původu a byl podle jednoho z nich, Jiřího Samuela z Hrádku, zván též domem Samuelovským. Na počátku 17. století přešel dům do vlastnictví rodu Kinských. Jeho poslední majitel z této rodiny, Vilém Kinský, byl přítelem a blízkým spolupracovníkem císařského generalissima Albrechta z Valdštejna a byl spolu s ním v roce 1634 v Chebu zavražděn. Dům potom jako konfiskát získal jeden z organizátorů Valdštejnovy vraždy, císařský generál Matyáš Gallas de Campo z Freinthurnu.

Do dějin paláce nejvýznamněji zasáhl jeho vnuk Jan Václav Gallas. Tento významný diplomat, který postupně působil jako císařský velvyslanec v Anglii, Haagu, u papežské kurie a těsně před svou smrtí v roce 1719 i jako místokrál v Neapoli se přes své časté pobyty v cizině rád vracel do Prahy a paláci proto věnoval náležitou pozornost. V roce 1699 začal skupovat okolní domy s úmyslem budoucího rozšíření paláce a zároveň se pustil do jeho přestavby, kterou vložil do rukou architektu Marku Antoniovi Canevalemu.

Přestavba byla realizována roku 1700. Neuspokojila však kulturní náročnost a vytříbený vkus jdoucí ruku v ruce s ctižádostí předního příslušníka rakouské aristokracie. Tomu se v mládí dostalo vynikajícího vzdělání a během svých cest poznal nejrůznější šlechtická sídla Evropy. Proto povolal Jan Václav v roce 1713 do Prahy vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu, podle jehož projektu se ještě téhož roku začalo stavět. Sochařská výzdoba paláce, především jeho průčelí, schodiště a Neptunova kašna v ose hlavního průjezdu byla svěřena dílně Matyáše Bernarda Brauna.

V době, kdy zemřel Jan Václav Gallas, byla dokončena hrubá stavba rozsáhlého palácového komplexu. Syn Filip Josef uzavřel smlouvu o provedení malířské výzdoby s italským malířem Carlo Carlonem. Jeho dílem jsou fresky z let 1727-1729 na hlavním schodišti, z nichž největší se nachází nad horní podestou a představuje triumf boha Helia. Ve dvou reprezentačních sálech druhého patra pak fresky znázorňují shromáždění olympských bohů.

Kromě toho byly freskami vyzdobeny i menší pokoje a palácová knihovna ve východním křídle. Přibližně v této době bylo vyzdobeno štukami schodiště a velký bílý sál ve druhém patře, který bývá rovněž nazývaný Mramorový.

Terezka

Když roku 1757 vymřel Filipem Josefem rod Gallasů po meči, připadl palác synu Gallasovy sestry Alžběty Kristiánu Filipovi z Clamu. Ten spojil oba přídomky svých rodičů ve jméno Clam-Gallas a dal tak paláci jeho konečný název. Kolem roku 1800 byla zřízena malá nárožní zahrádka v místech bývalého kostela Panny Marie na Louži a do její zdi byla zasazena empírová socha Václava Prachnera s alegorií Vltavy v podobě dívky, nazývané Pražany Terezka.

Tehdy se palác stal střediskem věd a umění. Pro předpokládané vybudování divadelního sálu bylo jeho severní křídlo zvýšeno o jedno patro. Divadelní sál se však nakonec nekonal, z projektu sešlo a vzniklý podstřešní prostor byl poté používán jako seník.

Celková rekonstrukce

V průběhu 19. století se stal palác zčásti činžovním domem a po vzniku první republiky, kdy se rod dostal do finančních problémů, byly v jeho reprezentačním křídle umístěny kanceláře ministerstva financí, svatební síň a výstavní prostory. V roce 1945 byl palác na základě Benešových dekretů zkonfiskován a byl v něm umístěn Archiv hlavního města Prahy, který požárem Staroměstské radnice přišel o své původní prostory. Palác, jehož chátrání započalo již v meziválečném období, se však v průběhu doby dostal do tak špatného stavu, že bylo nutno zahájit po roce 1978 jeho celkovou přestavbu.

Dosud poslední etapa rekonstrukce včetně restaurování malířské a sochařské výzdoby byla ukončena  v roce 1994 a Clam-Gallasův palác získal svůj ztracený lesk. V současné době je majetkem hlavního města Prahy a slouží jako druhé pracoviště Archivu hlavního města Prahy. V jeho reprezentačních sálech probíhají výstavy, koncerty, vědecké konference a další společenské akce.

Jan Bernard Fischer z Erlachu

Rakouský architekt působící také v českých zemích, představitel vrcholného baroka. Jeho dílo spojuje tradice římského baroka s francouzskými klasicizujícími tendencemi a mělo výrazný vliv na vývoj architektury v celé střední Evropě. Působil jako dvorní architekt salcburského arcibiskupa a rakouského vojevůdce Evžena Savojského. Jeho stavby jsou monumentální a slavnostní, jejich reprezentativnost převládá nad typickou barokní hravostí.

Matyáš Bernard Braun

Byl českým sochařem a řezbářem, jedním z nejvýznamnějších představitelů české vrcholně barokní plastiky.

Kolem roku 1710 založil v Praze dílnu, z níž vyšla díla vrcholné kvality přesahující svým provedením a přístupem prostor střední Evropy. Ovlinilo jej především dílo Michelangela Buonarotiho, G. L. Berniniho a benátská sochařská škola 17. století a stal se tak šiřitelem sochařského iluzionismu italské provenience ve středoevropském kontextu.

nyv