Dostupnost bydlení je stále horší. Central Group uvedl faktory, které za to mohou

Splátka hypotéky na nové byty jak pro singles (nezadané), tak pro mladou rodinu, je přitom stále výhodnější, než placení nájmu. Vyplývá to z nového Indexu dostupnosti bydlení (CG-INDEX), který bude pravidelně dvakrát do roka zveřejňovat největší rezidenční stavitel v zemi Central Group.

Zajistit se na stáří

„Politici často vidí řešení současné krize dostupného bydlení v posílení nájemního sektoru. Podle dat ČSÚ dnes v nájmu bydlí jen devatenáct procent lidí, nejvíce zhruba třicet devět procent bydlí ve vlastním domě a dvacet devět procent ve vlastním bytě. Směřovat ale střední třídu do nájmu, který je pro ni méně výhodný než koupě vlastního bydlení s hypotékou, nedává ekonomickou logiku,“ řekl zakladatel a šéf Central Group Dušan Kunovský. Vlastnictví bydlení je zároveň i podle ekonomů dobrým způsobem, jak se v době nejasné penzijní politiky státu zajistit na stáří.

Stále více lidí, ať již mladých nebo naopak starších, žije samostatně. Takzvaný single by podle indexu za typický byt 1+kk o třiceti dvou metrech čtverečních v současnosti musel dát celý svůj hrubý příjem za sedm let. Pokud by si na nákup bytu vzal osmdesátiprocentní hypotéku, splátka by ho vyšla na 12.589 korun měsíčně. Za nájem srovnatelného bytu by přitom zaplatil ještě o devět set třicet korun měsíčně více. Investice do nového bydlení ať již pro vlastní účely nebo na pronájem se tak i při rostoucích cenách stále vyplatí.

Jiná situace než ve zbytku republiky

Mladý pár, který si pořizuje své první bydlení, obvykle hledá byt 2+kk o průměrných pětapadesáti metrech čtverečních. K dispozici však má dva příjmy. A těch by na koupi bytu 2+kk v Praze dva lidé potřebovali za 5,3 roku. Za rodinný byt 3+kk by rodina s vyššími příjmy utratila veškeré své příjmy za sedm let. I u větších dispozic bytů ovšem stále vychází hypotéka levněji než nájem.

Index pracuje s průměrnými hrubými mzdami dle věku z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) Ministerstva práce a sociálních věcí a vychází z cen, které vyplývají ze společné analýzy společností Central Group, Trigema a Skanska Reality. Ukazuje tak daleko přesněji než jiné statistiky situaci vztaženou přímo k Praze, kde je příjmová i bytová situace zcela jiná než ve zbytku republiky.

Ceny ovlivňuje nekonečné úřadování

Dostupnost bydlení se zhoršuje podle developera hlavně proto, že ceny bytů rostou daleko rychleji než příjmy. Aktuálně dosahuje nabídková cena nového bytu v Praze více než sto šest tisíc korun za metr čtvereční. Na výši cen tlačí především uměle omezená nabídka v důsledku přemíry úředních kroků a nekonečných povolovacích procesů. Zde je třeba hledat řešení současné krize.

Jen masivní nabídka nových bytů na trhu může zastavit nezdravý růst cen z posledních let. Dolů ale ceny nepůjdou. Prostor pro zlevňování totiž není kvůli enormnímu nárůstu cen pozemků, stavebních prací a materiálu. Dostatečná nabídka ale může růst cen zastavit a pak by se v průběhu několika let dostupnost bydlení mohla zlepšit postupným zvyšováním příjmů obyvatelstva.

Stát neplní své povinnosti

„Nová výstavba má velký ekonomický význam pro stát. Jen z každého nového bytu v Praze stát inkasuje na daních téměř jeden milion korun. Při zhruba pěti tisících prodaných bytech v loňském roce je to tedy kolem pěti miliard korun. A to jen z bytů a jenom v Praze,“ poznamenal Kunovský. Stát z nové výstavby profituje a ukládá občanům a firmám pod sankcemi mnoho povinností. Sám ale ty vlastní údajně v mnoha případech neplní. Kvůli nedodržování zákonných lhůt úřady a dotčenými orgány státní správy trvá nyní vyřízení stavebního povolení v Praze často i déle než 10 let.

Česko uplatňuje aktuálně na bydlení patnáctiprocentní sazbu u menších bytů a jednadvacetiprocentní u větších bytů a ateliérů. „Již před lety se diskutovalo o zařazení bydlení do snížené desetiprocentní sazby, ale bez úspěchu. Nyní, kdy velká města bojují s vážnou bytovou krizí, je vhodné toto téma opět otevřít,“ uvedl Kunovský. Případná změna daně by se v plné míře promítla do snížení ceny pro kupující. Developeři totiž ceny stanovují vždy bez DPH a daň se k tomu jen automaticky připočte,“ dodal. Snížení DPH na deset procent by kupujícím u průměrného bytu v Praze ušetřilo téměř tři sta tisíc korun.

Proč jsou daně tak vysoké

Při přerozdělování prostředků z daní by měly výrazně více peněz získávat města a obce. Ty totiž nesou hlavní zátěž spojenou s novou výstavbou. Města a obce by pak měly tyto peníze navíc směřovat zejména do staveb technické a dopravní infrastruktury a na stavby občanské vybavenosti.

Aktuálně řeší soukromí investoři nejen technickou a dopravní infrastrukturu na vlastním pozemku a v přímé návaznosti, ale často jsou nuceni investovat také do infrastrukturních staveb v širokém okolí. Tím suplují úlohu veřejné správy, a to samozřejmě zásadně prodražuje nové byty. „Ve větších projektech jsme schopni budovat prostory pro obchody, služby, restaurace a kavárny, a financovat a vybudovat i parky a dětská hřiště. A můžeme i poskytnout městu pozemky pro potřebnou občanskou vybavenost, tedy zejména školská zařízení sloužící širokému okolí. Ale vlastní výstavba škol a školek musí být financována z veřejného rozpočtu. Pokud nové byty mají být cenově dostupnější, nemohou tyto náklady v žádném případě nést soukromí investoři a potažmo tedy kupující nových bytů. Zajištění staveb občanské vybavenosti a rozsáhlejší infrastruktury je jednoznačně úkolem veřejné správy, proto také stát vybírá od občanů a firem tak vysoké daně,“ vysvětlil Kunovský.

nyv