Dům na větrném kopci, pasivní dům roku 2017
Šetrné a energeticky úsporné stavby se v posledních letech stávají stále populárnějšími. Centrum pasivního domu pak každoročně vyhlašuje cenu Pasivní dům roku. Jejím laureátem se tentokrát stala stavba, která v člověku evokuje klid a pozitivní energii, přestože za okny fučí vítr. Dům na větrném kopci od ateliéru Archcon atelier uspěl v konkurenci dalších třiačtyřiceti energeticky šetrných staveb, mezi nimiž vybírala devítičlenná porota.
Soutěž vyhlásila společnost ABF ve spolupráci s Centrem pasivního domu a s podporou Státního fondu životního prostředí ČR. Vítězem je dvoupodlažní dřevěná stavba s podlahovou plochou 176 metrů čtverečních, která pochází z dílny architektonického studia Archcon atelier. Předseda poroty Josef Smola pro ČTK uvedl, že odborníky zaujala především architektura civilního projevu se střízlivým použitím a kombinací přírodních materiálů, tvarově uměřený objem, atraktivní vnitřní prostor a dobře řešená střecha.
Podle jednatelky Archcon atelier Ireny Truhlářové jde o potvrzení toho, že svou práci dělá atelier dobře. „Vloni se náš Dům pod smrkem líbil veřejnosti, letos náš další projekt odborné porotě,“ usmívala se Truhlářová, která úspěšný atelier zakládala společně s manželem v roce 2009. Už od začátku se přitom soustředí především na stavbu pasivních dřevostaveb.
V souladu s přírodou
Bydlení spjaté s přírodou se u nás v poslední době stává stále populárnější. Inspiraci nacházejí Češi podle Truhlářové především v Rakousku a v severských zemích. „Dnešní přetechnizovaná doba vhání lidi do náruče přírody. Hledáme opak toho, v čem pracujeme. Náš domov má být příjemné místo,“ vysvětluje jednatelka, které se líbí, že se trend takového bydlení poslední dobou prosazuje nejenom u rodinných domů, ale i u bytových projektů ve městech.
Projekt, který investor a ateliér přihlásili do soutěže společně, nese název Dům na větrném kopci. Kdo by hádal inspiraci v románu Emily Brönteové, by se však spletl. „Pro mě je tato realizace vlastně taky velkým poučením,“ vzpomíná Truhlářová. „Doteď si vybavuji vedro, jaké panovalo tehdy v červenci, kdy jsme si šli pozemek poprvé prohlédnout. Vůbec mě tenkrát nenapadlo, jak tam může být větrno. V okolí stavby zatím jiné domy nestojí, a tak sami majitelé přiznávají, že vítr je skutečně jejich častým návštěvníkem. Jeho oblíbeným místem je prostor mezi domem a garáží, kde se prohání větrným tunelem,“ dodala.
Dům na větrném kopci je také dobrým příkladem spolupráce mezi architektonickým studiem a klientem. „Chemie mezi námi skutečně zafungovala. Přeci jen už začínáme mít svůj rukopis a klient dokáže odhadnout, do čeho jde. Je fajn pracovat na takových projektech, při kterých si člověk nemusí opakovat, že je to byznys, ale radost,“ uzavírá Irena Truhlářová.
Kateřina Semrádová