Dušan Jurkovič: Lidová tvorba v rukách génia

Autor: skypark.sk Popisek: Dušan Jurkovič

Osobnosti

#Slovensko #brno #Vídeň #architekt

další

Sdílet na facebook twitter

Dušan Samo Jurkovič byl slovenský architekt, návrhář nábytku a etnograf. V jeho tvorbě vidíme inspiraci lidovou architekturou a vůbec lidovými formami, k nimž měl blízko. Byl také výrazným představitelem secesní architektury a inspiraci hledal mimo jiné u anglického hnutí Arts and Crafts.

Arts and Crafts

Umělecký směr Arts and Crafts vznikl ve Velké Británii koncem 19. století jako revolta vůči průmyslové revoluci, která propagovala stroje a strojovou výrobu. Arts and Crafts oslavoval a oceňoval středověkou, především gotickou, řemeslnickou práci a návrat k ruční výrobě, která jako jediná mohla vdechnout vyrobeným věcem život.

Kořeny Jurkovičova směřování k práci s lidovými formami můžeme najít už v rodinném zázemí. Jeho otec patřil k známým slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Po studiu na nižším gymnáziu v Šoproni odešel do Vídně, kde v letech 1884–1889 studoval na Státní průmyslové škole. V jejím čele tehdy stál rakouský urbanista, architekt a malíř Camillo Sitte.

Během krátké praxe v ateliéru architekta Blažeje Felixe Bully v Martině ho zaujaly práce lidových tesařů ve dřevě. Šest let pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně. Za jeho částečné pomoci realizoval stavby pro Národopisnou výstavu ve Vsetíně a Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Ocenění práce mu přineslo zakázku na stavbu souboru výletních ubytoven Pustevny na Radhošti (1897–1899).

Roku 1899 získal nabídku Františka Marečka, ředitele brněnské dívčí školy Vesna, na vytvoření návrhu zařízení tzv. malého internátu náležejícího ke škole, která pro něj byla impulzem pro přestěhování do Brna. V tom samém roce vytvořil v Brně také návrhy zařízení vlastního bytu na ulici Veveří a interiérů dalších dvou bytů. Záhy se také zapojil do brněnského kulturního života, kdy navázal přátelské vztahy s Jiřím Mahenem, bratry Mrštíkovými, Josefem Merhautem. Stal se členem Klubu přátel umění, s jehož podporou vydal publikaci Pustevny na Radhošti (1900).

Ve víru Brna

V Brně vytvořil i několik architektonických realizací. Největšího významu podle odborníků dosahuje jeho vlastní vila v Žabovřeskách navržená roku 1905 a postavená v následujícím roce. Stavba je jedinečným příkladem syntézy principů lidové tvorby s aktuálními podněty vídeňské moderny a britských vzorů. Blízký vztah Jurkoviče k vídeňskému prostředí dokládají i další realizace, jako je výstavní síň Klubu přátel umění (1904), která má blízko k formálnímu řešení výstavních prostor Wiener Werkstätte, což byly známé uměleckořemeslné dílny. Vídeňský geometrismus je patrný z plakátu Výstavy architektury a uměleckého průmyslu, kterou Jurkovič uspořádal ve svém domě u příležitosti jeho dokončení.

Biedermeierské principy vídeňské modernistické architektury je možné odhalit také na nájemním domě Bohumila Škardy (1908), majitele sklářského podniku, který byl dodavatelem skla pro mozaiku na Jurkovičově vile. Mezi další Jurkovičovy realizace v Brně patří stavba Pomologického ústavu v Bohunicích (1900-1901), dělnická kolonie v Novém Lískovci (1908). Během své „brněnské“ životní etapy realizoval také projekty lázeňských domů v Luhačovicích (1901–1903) nebo také úpravy zámku v Novém Městě nad Metují.

Biedermeier

Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí. V reakci na romantismus přinášející často války a krveprolití zdůrazňoval biedermeier klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci.

Za 1. světové války realizoval řadu vojenských hřbitovů v lidovém stylu v polské Haliči. Po vzniku Československé republiky se vrátil na Slovensko a usadil se v jeho hlavním městě. Roku 1919 se stal přednostou Památkového úřadu v Bratislavě. Vedle bohaté architektonické a návrhářské tvorby se usilovně věnoval i objevování krás slovenské krajiny a její propagace v Čechách a na Moravě.

Významná je i budova Slovenského domu ve Skalici na Slovensku; secesní stavba z roku 1905 s mozaikovou fasádou podle návrhu Mikoláše Alše, s původním vnitřním zařízením, s divadelním sálem s dekoracemi od moravského malíře a grafika Joži Úprky aj.

Po skončení druhé světové války byl Dušanu Jurkovičovi jako prvnímu Slovákovi udělen titul národního umělce. Komunistického převratu se již nedožil, ale dá se předpokládat, že coby obdivovatel Masaryka a Štefánika by nebyl s vývojem v následujících letech spokojený.

nyv