Emil Králíček: Neznámý tvůrce jdoucí ve stopách secese a kubismu

Emil Králíček vystudoval reálné gymnázium v Táboře a stavební průmyslovou školu v Praze. Po jejím absolvování nastoupil v roce 1897 do projekční kanceláře Antonína Balšánka. Tehdy zde pracoval na projektech budovy Muzea hlavního města Prahy nebo divadla v Plzni.

Okolo roku 1900 odešel do německého Darmstadtu, kde tehdy vznikala umělecká kolonie na Mathildenhöhe. Zde pracoval v ateliéru Josepha Marii Olbricha. Tím se vzdálil od Balšánkových konzervativních historizujících projektů k moderní secesní architektuře. Do Prahy se vrátil patrně v roce 1903 a nastoupil jako projektant u přední stavební firmy Matěje Blechy v Karlíně. Zabýval se především navrhováním průčelí. V letech 1904–1906 spolupracoval s profesorem Celdou Kloučkem na projektech a výzdobě domovních průčelí a vestibulů pro firmu Matěje Blechy. Roku 1907 se stal hlavním projektantem firmy M. Blecha. Spolupracoval se sochaři Antonínem Waigantem, Karlem Pavlíkem a Antonínem Odehnalem.

Secese a kubismus

Secesní architektura je architektonický směr objevující se v 80. letech 19. století v Anglii. Secese zásadně ovlivnila ranou modernu, dílo Bauhausu, jež byl symbolem spolupráce umění a průmyslu a připravil půdu pro funkcionalismus charakteristický užitkovostí a prostorností.

Cílem bylo vytvořit nový styl, který působil organicky a byl oproštěný od doby převládajícího historismu. V urbanismu přinesla secese podněty k zahradním městům. Těžiště architektury bylo ve výstavbě vil a kulturních budov.

O kubismu a jeho charakteristice se dočtete v článku TV Architect Josef Gočár: Přes krychli, funkci až ke konstrukci.

Z Králíčkových budov postavených v duchu secese uveďme například vilu Kraus v Praze-Bubenči v ulici Na Zátorce 3 z let 1908–1909, hotel Zlatá Husa na Václavském náměstí v Praze z let 1909–1910.Z této doby pochází také palác Palmovka v ulici Sokolovská č. 125 v Praze 8, dále budova Banky Slavie ve Lvově, Libeňskou sokolovnu v ulici Zenklova č. 37 v Praze 8, vilu Mareš v Praze 6 v ulici Na Zátorce č. 13 nebo bytový dům v ulici Hybešova č. 5 v Praze 8.

V následujících letech 1911–1913, kdy Emil Králíček stále ještě pracoval ve firmě Matěje Blechy, byla podle jeho projektů postavena řada dalších budov. V jejich slohu už byla secese doplňována či zcela nahrazována kubismem či jinými architektonickými styly. Patří mezi ně například kancelářský dům s obchody, dnes známý jako Vaňkovo semenářství v Praze 7, Bubenské nábřeží 9 nebo Adamova lékárna na Václavském náměstí č. 8, v jejímž slohu se prolíná geometrická secese s kubismem.

Tato budova prostupuje na Jungmannovo náměstí, kde ji doplňuje kubistická lucerna před dochovaným portálem bývalého hřbitova u kostela Pany Marie Sněžné. Autorství této lucerny bylo dlouho sporné, byla připisována Vlastimilu Hofmanovi (1884–1964), ale nyní je prokázáno, že je dílem Emila Králíčka. K tomu lze dodat, že replika této lucerny stojí od roku 2012 v Králíčkově rodném městě Havlíčkově Brodě v areálu Střední průmyslové školy stavební. V kubistickém slohu je postaven také dům Diamant v Praze 1 ve Spálené ulici č. 4, který Králíček doplnil kubistickým obloukem nad sousední sochou sv. Jana Nepomuckého. Jiným typem výzdoby jsou dotvořeny tzv. Šupichovy domy tvořící roh paláce Lucerna na Václavském náměstí.

K secesi se Králíček vrátil na projektu původně Všeobecné záložny v Praze 8 v ulici Sokolovská č. 31 i projektu vily v ulici Na Baště sv. Ludmily č. 13 v Praze 1. Styl kubizující secese vykazuje vila na Libušince na Rašínově nábřeží č. 26 a kubismus je rovněž slohem Beniesovy vily v Lysé nad Labem. Betlémská kaple na Žižkově v Praze 3, Prokopova ulice č. 4 kombinuje pozdní secesi a kubismus.

Všechny tyto stavby byly projektovány pro firmu Matěje Blechy a touto firmou byly také postaveny. Uprostřed této až horečně pilné práce Králíček ještě ve spolupráci s Josefem Kafkou dokázal vydat spis Rodinný dům: Praktický rádce pro každého, kdo zamýšlí vlastní bydlo si zříditi, který vyšel v nakladatelství F. Šimáček v Praze v r. 1911. V následujícím roce se Emil Králíček oženil s Emilií Kindlovou.

Vlastní ateliér

V r. 1913 z firmy Matěje Blechy odešel a samostatně pracoval pro různé stavitele. V prvních letech první světové války byly podle Králíčkova projektu ještě postaveny bytové domy v Praze ve Starém Městě v Haštalské ulici č. 9–11 ve stylu geometrické secese, ale Králíček byl hned na počátku války v r. 1914 povolán do vojenské služby, nejprve do rakouského St. Pöltenu a poté sloužil na vojenském velitelství v Praze.

Po skončení války pracoval v letech 1918–19 pro stavební firmu Řehák a Nejedlý, ale již v r. 1920 si s Rudolfem Šolcem založili vlastní projekční ateliér a stavební firmu.

Nejvýraznějším dílem této firmy jsou budovy přečerpávací vodní elektrárny ve Spálově na řece Jizeře poblíž Železného Brodu. Elektrárna se stavěla v letech 1921–26 a budovy ve stylu art-deco jsou zachovány a dodnes vyhledávány turisty. Dalším dílem této firmy je bývalá Karlínská záložna v ulici Prvního pluku v Praze 3 postavená ve stylu, který kombinuje prvky pozdní secese a kubismu.

Konec života

Emil Králíček v r. 1930 spáchal sebevraždu. Firma Králíček-Šolc v činnosti pokračovala až do r. 1949, kdy byla zestátněna a na Králíčkovo jméno se postupně zapomnělo. Až v roce 1984 v časopise Umění vyšel první článek a Králíčkovu dílu se začala věnovat pozornost.

TV Architect pomáhá přibližovat stavby Emila Králíčka prostřednictvím seriálu Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše.

nyv