Historické budovy VŠCHT elegantně propojují křehké lávky ze skla a oceli

17. 10. 2020 / Autor: Zuzana Duzbabová, Foto: ov-a

Zprávy a aktuality

#VŠCHT #ov-a

další

Sdílet na facebook twitter

Odvážný nápad nakonec stvořil nový symbol areálu VŠCHT v Praze. Už původní architekt Antonín Engel uvažoval, že by budovy mohly být propojeny v jeden celek. K realizaci jeho návrhu ze třicátých let 20. století však nikdy nedošlo. O osmdesát let později nabírá myšlenka opět na síle a o tři roky později už je se studenti mohou přesouvat mezi pavilony, aniž by museli opustit objekt.

Dva spojovací můstky můžete nyní spatřit v místech, kde je původně zamýšlel autor celého komplexu vysokoškolských budov Antonín Engel v roce 1936. Jeho návrh se zakládal na masivních zděných konstrukcích na pilířích a klenbách, které by včak až příliš zasahovaly na chodník a silnici.

„Nikdy bychom na můstky v původní podobě nezískali stavební povolení. Navíc jsme historizující cestou jít nechtěli, žijeme koneckonců v jiném tisíciletí,“ vysvětluje Petr Šichtanc, architekt VŠCHT Praha.

Návrh propojení A. Engel 1936

Zvýšení komfortu pro zaměstnance školy i samotné studenty vyústilo v roce 2017 k vypsání architektonické soutěže ze které jako vítěz vzešel návrh ateliéru ov-a. V hodnotitelské komisi mimo jiné usedl i architekt roku 2014 Josef Pleskot i držitelka hlavní ceny Grand Prix architektů za rok 2012 Pavla Melková.

„Přišli jsme s konceptem dvou křehkých krystalických skleněných lávek propojující dvě historické budovy. Je to ocelová konstrukce umístěna 15 metrů nad silnicí,“ popisuje Jiří Opočenský z ateliéru ov-a.

Dvě lávky jsou si velmi podobné, ale nejsou stejné, jejich geometrie se zrcadlí. Prosklené můstky mají krystalický tvar odkazující tematicky ke stavbě molekul. Prostorová mřížka ocelových trubek působí jako kdyby byla napnuta mezi obě budovy. Konstrukce lávek je usazena na dva železobetonové pilíře, které byly usazeny do historických fasád v místě původní vystouplých pilastrů.

Obě konstrukce vznikly v dílně asi 30 kilometrů od Prahy. „Šlo to lépe, než jsme čekali. Dá se říct, že na milimetr přesnou ocelovou lávku jsme dávali na baráky, které stavěli zedníci, přičemž zednická přesnost jsou cca 2 centimetry. Vše ale bylo přesně zaměřeno, a nakonec to dopadlo vážně ukázkově,“ dodal závěrem Šichtanc.