Město Kroměříž chystá opravu budovy Maxovy vodárny s kašnou. Objekt ze 60. let 17. století je kulturní památkou, bohužel jeho stav je velmi špatný. Město proto schválilo zpracování dalších podkladů potřebných pro vypracování projektové dokumentace.
Objekt má momentálně špatnou statiku, bortí se střešní konstrukce, interiér je vlhký a fasády narušené. V budově je viditelná vlhkost a plíseň. „Ztužující prvky nosných zdí jsou zkorodované a narušené. Uvnitř i zvenku objektu se objevují trhliny. Podle statického průzkumu jsou důsledkem rozebrání vodárenské věže, která v minulosti ztužovala celý objekt,“ přiblížil vedoucí radničního odboru investic Libor Pecháček.
Město nyní nechá budovu prozkoumat statiky a provede monitoring stávajících inženýrských sítí i koncepci sanace objektu.
Budova stojí v historické části Kroměříže v ulici Na Kopečku. Stávající přízemní objekt je pouze částí někdejší staré vodárenské věže z doby biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna. Původní vodárenská věž měla čtyři až pět podlaží. Kolem objektu dříve protékal mlýnský náhon z řeky Moravy pohánějící sousední mlýn i vnější lopatkové kolo vodárny, které bylo v místě dnešní velké klenuté niky. „Lopatkové kolo pohánělo čerpací stroj v přízemí, který do nejvyššího podlaží věže čerpal pramenitou vodu přiváděnou vodovodním potrubím z kopce Barbořina. Na vrcholu věže byly měděné kotle jako rezervoáry, odkud byla voda rozváděna samospádem,“ popsala mechanismus Jana Gregorová z odboru investic, která má na starost péči o památky v majetku města.
Současnou podobu objekt získal ve 30. letech 19. století, kdy po modernizaci vodárny byla horní patra věže rozebrána. „Vodárna sloužila svému účelu až do konce 19. století, kdy město vybudovalo nový vodovod. Ve 20. letech 20. století pak byl již nepotřebný náhon z řeky Moravy zatrubněn,“ doplnila Gregorová. Objekt nyní slouží jako sklad nářadí a dalších předmětů pro nedaleké tenisové kurty.
26 metrů vysoká věž s neorenesanční fasádou je zakončena arkádou v rozšířené horní partii, podepřené konzolami, a stanovou střechou s hodinovou věžičkou na vrcholu. Investorem stavby bylo hlavní město a její projekt vznikl v městském stavebním úřadě (proto jsou na věži městské znaky a ornamentální medailon s písmeny OP – Obec pražská).
Podolská vodárna je mimořádným technickým dílem i kvalitní ukázkou tvorby dlouholetého profesora pražské techniky Antonína Engela (1879-1958) ve stylu moderního klasicismu ovlivněné pracemi jeho vídeňského učitele Otto Wagnera a také pracemi pařížského architekta Augusta Perreta. Průčelí do nábřeží dominuje vysoký řád stylizovaných sloupů a motiv kruhových oken horního patra. Monumentální prostor zaklenutý parabolickými železobetonovými nosníky patří k nejpůsobivějším v Praze (spolupráce prof. Bedřich Hacar a prof. František Klokner). Dnes se v něm mj. nachází muzeum vodárenství.
