Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy mapuje plánování Prahy v nové publikaci
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy vydává v rámci svého nakladatelství svou první knihu. Publikace má název Plánování Prahy: Historie Útvaru hlavního architekta 1961–1994. Historici architektury a urbanismu Martina Koukalová, Eva Novotná a Milan Kudyn v ní provází čtenáře plánováním Prahy 2. poloviny 20. století. Kniha v širším kontextu představuje dějiny Útvaru hlavního architekta – organizace, která sehrála v novodobém pražském urbanismu zásadní roli a dnes má svého pokračovatele právě v IPR.
Praha získala svou současnou podobu právě především díky plánování, které proběhlo během 20. století. Jednalo se o nejradikálnější urbanistickou proměnou v historii. Na pozadí tohoto dění navíc vznikla organizace, která se územním plánováním přímo zabývala – Útvar hlavní architekta, tedy předchůdce IPR.
„Útvar hlavního architekta bývá stejně jako množství dalších institucí vzniklých v době socialismu spojován s nedemokratickým politickým zřízením. Je třeba si však uvědomit, že se jednalo o odbornou organizaci, která i přes povinné plnění politických směrnic reagovala na světové architektonické a urbanistické dění. A právě to se snaží kniha čtenáři přiblížit. Navíc velice čtivě, aby ji porozuměl každý, koho zajímá historie Prahy, nejen milovníci architektury a urbanismu,“ říká Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha.
V knize kromě textů najdeme také spoustu fotografií a dalších materiálů, jako jsou plány, reprodukce návrhů či ilustrace. Čtenář se také může zorientovat díky přehledné časové ose, slovníčku pojmů územního plánování a „infoboxům“ věnující se konkrétním územním plánům či vybraným architektonickým a urbanistickým návrhům ze 2. poloviny 20. století.
V autorském výběru těchto návrhů najdou čtenáři např. veřejnou architektonickou soutěž na sídliště Prosek (1962), návrh na přestavbu Holešovic (1971), či studii Smetanová nábřeží (1983).
„Vývoj pražského urbanismu už více než sto let není nahodilý. Řídí jej různé instituce, které mají své historické, politické a odborné pozadí a pojí je projektová a personální kontinuita. Historie urbanismu do roku 1945 už je do značné míry zpracována, a proto se nyní logicky dostalo také na nejvýznamnější územně-plánovací organizaci druhé poloviny 20. století. Existence Útvaru hlavního architekta se datuje do let 1961–1994, ale reálně vznikl už v 50. letech a IPR je po několika transformacích v posledních dekádách jeho následovníkem,“ říká Martina Koukalová, autorka a editorka publikace Plánování Prahy.
Psali jsme také: