Mezinárodní unie architektů - Union internationale des Architectes je mezinárodní organizace architektů, která byla založena roku 1948. Sdružuje nevládní organizace architektů jako organizace a obce. Za Českou republiku je to Obec architektů. Mezinárodní nevládní organizace uznaná UNESCO jako jediná architektonická unie působící na mezinárodní úrovni také každé tři roky udílí významná ocenění. Jaké české architekty letos nominovala Obec architektů?
Už v polovině ledna vyzvala Rada Obce architektů odbornou veřejnost k zaslání nominací na ceny Mezinárodní unie architektů/UIA. Následně v únoru vybrala z
obdržených nominací nominanty do jednotlivých kategorií:
Další kategorie soutěže UIA jsou Cena Roberta Matthewa za udržitelné a lidské prostředí a Cena Vassilise Sgoutase za realizovanou architekturu sloužící chudým. Tyto kategorie zůstaly bez nominace.
„Věřím a byl bych velmi rád, kdyby se nám podařilo obsadit alespoň 1 ze 4 zaslaných nominací. Myslím, že Rada Obce architektů pečlivě vybírala a nominovala opravdu zvučná a známá jména, která svou prací přesahují hranice České republiky. Všichni nominovaní si cenu zaslouží,” uvedl Oleg Haman předseda Obce architektů k nominacím.
Mezi kandidáty na zlatou medaili UIA a ceny UIA může patřit jakýkoli žijící architekt, firma, nebo kolektivní subjekty zahrnující architekty.
Vyhlášení letošního ročníku proběhne na světovém kongresu na začátku července v Kodani.
Obec architektů vyhlásila již XXX. ročník Grand Prix Architektů - Národní cenu za architekturu 2023. Jedná se o největší českou architektonickou soutěžní přehlídku. Vyhlášeno bývá pravidelně několik kategorií. My už nyní známe složení pětičlenné mezinárodní poroty.
Oleg Haman se narodil v Praze 7.4.1960. Architekturu vystudoval na ČVUT. Na začátku své kariéry pracoval u Karla Pragera v Projektovém ústavu výstavby hlavního města, kde působil po dobu 6 let. Osamostatnil se v roce 1990 a v roce 1991 založil ateliér Casua společně s kolegou Alešem Poděbradem. Od roku 1993 je autorizovaným architektem České komory architektů a v letech 2003 až 2009 byl předsedou Obce architektů. Znovu se zde angažoval v roce 2017, kdy byl zvolen předsedou a podařilo se mu udržet v té době zanikající Grand Prix Architektů. Nyní bylo jeho předsednictví opět potvrzeno znovuzvolením. Za svou práci obdržel řadu ocenění.
Architekt Oleg Haman (1960) vystudoval Fakultu architektury na ČVUT, obor urbanismus a územní plánování v ateliéru u profesora Jindřicha Krise. Svou vlastní kariéru začal v průběhu 80. let u Karla Pragera, kde pracoval do roku 1990. V té době také absolvoval postgraduální studium na Univerzitě Karlově, které ovšem nedokončil. Je jednatelem architektonického ateliéru CASUA a předsedou Obce architektů.
Narodil se dva roky po skončení druhé světové války. Tehdejší doba nebyla jednoduchá, což se dotklo i Vladimíra Šlapety. Jeho otec, architekt Lubomír Šlapeta, nesměl svobodně projevit kreativitu. „Bylo mu zakázáno pracovat. Mohl dělat jen malé věci, které ale vždycky odvedl s obrovskou zodpovědností,“ vzpomíná architekt Šlapeta. „Padesátá léta byla těžká jak po stránce hospodářské, tak duchovní. Překonávalo se to díky harmonii v rodině. Bydleli jsme skoro sedmdesát let ve stejném bytě, který navrhl můj otec, a odešli jsme z něj až po smrti naší maminky,“ dodává Šlapeta.
Maloval obrazy a účastnil se matematických soutěží. Právě to vedlo otce architekta Martina Rajniše k myšlence, že by z jeho syna mohl být dobrý architekt. „Táta mi říkal, ať nejsem tvrdohlavý a dám na jeho radu. Tvrdohlavý jsem byl sice furt, ale zpětně jsem velmi vděčný, že jsem na jeho radu dal,“ vzpomíná Martin Rajniš, spoluzakladatel České komory architektů a vlastní architektonické kanceláře Huť architektury Martin Rajniš. Studio založil v roce 2012 společně s architektem Davidem Kubíkem a je charakteristické hledáním cest napříč urbanismem, stavbami a designem.
V architektuře tíhne k přírodním materiálům, proto při realizaci zakázek využívá především dřevo či kámen. „Uvědomil jsem si, že třeba takové dřevo může být zároveň prostředníkem k lidským citům,“ říká Rajniš a dodává, že architektura není jen o technických věcech a strukturách, ale i nástrojem přátelství, soucitu a vlévání energie do nejbližších. To si uvědomil, když mu před lety umíral na vážné onemocnění blízký přítel.
Ne vždycky se ale věnoval přírodním materiálům. Po studiu na Fakultě architektury ČVUT nastoupil v roce 1981 do architektonického studia Shape, kde setrval do roku 1985 a spolupracoval na Pavilonu dopravy na Světové výstavě ve Vancouveru. V toce 1986 založil DA Studio, které stojí za většími i menšími projekty, nejvýznamněji se však studio zapsalo novou částí Smíchova od křižovatky Anděl až k zastávce Na Knížecí. O deset let později přenechal studio společníkům. „Atelier nesmí mít víc než sedm lidí, protože se pak ztrácí přátelská atmosféra. Jakmile mělo studio třicet členů, uvědomil jsem si, že se spíš starám o smlouvy a architektura jde najednou stranou,“ odůvodňuje své tehdejší rozhodnutí Rajniš.
K architektuře se po pauze vrátil po roce 2001, do té doby cestoval. Po návratu nejprve založil kancelář H.R.A, od roku 2012 vede ateliér Huť architektury Martin Rajniš. V roce 2014 byl zvolen předsedou Gremiální rady Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Mimo jiné pořádá odborné přednášky a semináře.
Chodil na hodiny kreslení a zprvu si myslel, že bude malířem. Rodiče to však architektovi Josefu Pleskotovi zakázali. Důvodem byla tehdejší politická situace v zemi. Hledal proto alternativu, jelikož se odmala zajímal o historii a četl hodně knih.
