Josef Gočár: Přes krychli, funkci až ke konstrukci

Autor: www.czechdesign.cz/ Popisek: Český architekt Josef Gočár

Osobnosti

#architekt

další

Sdílet na facebook twitter

O architekturu se zajímal od mládí. Během studií odjel na zkušenou do Evropy. Patřil mezi přední představitele kubismu, funkcionalismu a konstruktivismu. Na sklonku života vychovával mladé tvůrce jako pedagog. Působil také v pozici rektora.

Počátky zájmu Josefa Gočára o architekturu sahají do roku 1892, kdy nastoupil jako dvanáctiletý na reálné gymnázium v Pardubicích. Po dokončení gymnázia strávil jeden rok prací pro českého architekta Václava Roštlapila, který je znám také díky lékařským a edukativním stavbám stojícím v Praze.

Od roku 1903 studoval Gočár na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Jeho profesorem zde byl Jan Kotěra, o kterém jsme psali v článku „Jan Kotěra: Světoběžník, experimentátor a pedagog“. Během studií odjel mladý tvůrce čerpat inspiraci do Belgie, Holandska a Německa, jejichž moderní architekturu obdivoval. Po ukončení studií v roce 1906 si jej Kotěra vzal pod křídla do svého ateliéru. O dva roky později si založil vlastní ateliér a stal se členem Sdružení architektů. Tehdy se také přidal k Sdružení výtvarných umělců Mánes a byl rovněž členem kubistické skupiny. Roku 1912 se Gočár stal spoluzakladatelem spolku Pražské umělecké dílny, kde k jeho kolegům patřili český architekt Pavel Janák a architekt, urbanista, návrhář nábytku a teoretik architektury Josef Chochol.

Rozklad na tvary

Gočár patřil k předním představitelům českého kubismu, směru, v němž byl prezentovaný předmět rozkládán na nejjednodušší geometrické tvary. Byly to především krychle (latinsky cubus, odtud název kubismus), které byly pomocí fantazie skládány do obrazu, čímž předměty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se z několika pohledů zároveň.

Jeho um lze obdivovat například na domě U Černé matky Boží, který je jedním z nejlepších příkladů české kubistické architektury. Gočár zde navrhl interiér kavárny včetně nábytku a světel. Další příklad jeho práce v duchu kubismu ocení milovníci lázeňské architektury. Lázeňský komplex v Bohdanči pochází také z jeho pera. V letech 1913 až 1914 se Josef Gočár zúčastnil soutěže o vytvoření Žižkova památníku na pražském Vítkově. Na památníku spolupracoval s českým sochařem, medailérem a designérem Stanislavem Suchardou a s českým secesním a symbolistickým sochařem Bohumilem Kafkou.

Účelové budovy

Od poloviny dvacátých let se Gočár začal zajímat o funkcionalismus. Pro funkcionalistickou architekturu jsou běžné účelové budovy jednoduchých tvarů. Prim zde hrají tehdy nové materiály, například šamotové cihly, železo nebo beton.

V roce 1925 navrhl architekt československý pavilon na výstavě v Paříži. Za to získal několik vyznamenání. Gočár také působil při plánování přestavby Hradce Králové. Zpracoval nový městský územní plán, navrhl nábřeží, výstavbu podél Labe, budovy škol a zástavbu současného Ulrichova náměstí. Gočárovy plány zahrnovaly také jedinečný systém vnějšího dopravního okruhu, v rámci kterého se střídaly obytné čtvrti s plochami zeleně.

Technická dokonalost

Koncem dvacátých let pracoval na návrhu kostela sv. Václava v pražských Vršovicích na náměstí Svatopluka Čecha. Stavba byla dokonalým příkladem Gočárova funkcionalismu a zároveň mu otevřela dveře do jeho dalšího období, kterým byl konstruktivismus, směr zdůrazňující technickou dokonalost, estetiku hmoty a účelnost stavby.

V roce 1924 začala architektova akademická dráha, kdy působil jako profesor a později rektor pražské Akademie výtvarných umění. Josef Gočár zemřel roku 1945 a je pohřben na vyšehradském hřbitově Slavín, kde odpočívá v panteonu dalších významných osobností.

Dílu Josefa Gočára jsme se též věnovali v epizodách seriálu Skryté poklady architektury o Obchodním domě Baťa a zástavbě hradčanských bašt.

nyv