150 let od narození Jožeho Plečnika. Podívejte se na jeho úpravy Pražského hradu v seriálu Skryté poklady architektury

7. 2. 2022 / Autor: Štěpánka Šulanová

Zprávy a aktuality

#jože plečnik #Josip Plečnik #Skryté poklady architektury #zdeněk lukeš #historie #architekt

další

Sdílet na facebook twitter

Jože nebo také Josip Plečnik byl slovinský architekt a urbanista, který svou prací ve dvacátých a třicátých letech 20. století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu. Jeho tvůrčí duch zanechal také významnou stopu ve Vídni, ale i v rodné Lublani. Letos si připomínáme 150. výročí narození této zásadní postavy moderní evropské architektury začátku 20. století.

Jože Plečnik se narodil 23. ledna 1872 jako třetí ze čtyř dětí v rodině Andreje a Heleny Plečnikových. Přáním otce bylo, aby převzal rodinnou truhlářskou dílnu. Ve škole příliš neprospíval, jeho slabinou byly exaktní předměty. Už od dětství však velice rád kreslil, což musel skrývat před otcem, který se obával, aby se z jeho syna nestal bohém. Nečekaná smrt jeho otce zapříčinila to, že se z něj nestal truhlář, ale světoznámý architekt.

Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci. Studoval tam truhlářství a dostal se do kontaktu se studenty stavitelství. Naučil se od nich tolik, že ho profesor Leopold Theyer přijal jako kresliče do svého ateliéru. Studoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Otto Kolomana Wagnera, což byl rakouský architekt, urbanista a jeden ze zakladatelů moderní evropské architektury.

Ve Vídni také dva roky pracoval v továrně na nábytek k.k. Hof-Bau-Kunsttischlerei J. W. Müller.

Plečnik od roku 1910 vyučoval jako profesor dekorativní architekturu v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde vystřídal přítele Jana Kotěru, díky kterému se dostal do Prahy. Roku 1920 byl ustanoven architektem Pražského hradu. Na čas se stal jakýmsi „dvorním architektem“ prezidenta Masaryka, zároveň vyučoval architekturu na lublaňské technice. Na úpravách Pražského hradu pracoval až do roku 1934. Současně projektoval a realizoval své návrhy jak ve Slovinsku, tak v Čechách.

Na úpravách Pražského hradu Plečnik pracoval až do roku 1934. Deset let například trvaly úpravy zahrad, vinic a zbytků tereziánských hradeb na jižní straně areálu. Plečnik dal hradním zahradám jednotnou geometrickou koncepci s cestami a travnatými plochami včetně vyhlídkového altánu, teras a kašen. Ze zahrad můžete po Plečnikově Býčím schodišti vystoupat na třetí nádvoří, do jehož podoby architekt zasáhl instalováním 18 m vysokého monolitu z mrákotínské žuly. Zároveň upravil dlažbu nádvoří, přístřešek nad vykopávkami předrománské rotundy sv. Víta a románské Spytihněvovy baziliky u stěny katedrály sv. Víta a navrhl novou kašnu pod pozdně gotickou plastikou sv. Jiří, která nahradila barokní předchůdkyni. Plečnikovým dílem jsou rovněž praporové stožáry před Matyášovou branou na prvním hradním nádvoří, sloupová síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen, vstupní sloupová síň u vstupu ke Španělskému sálu a Masarykova vyhlídka s vinicí nad Jelením příkopem, kde prezident rád odpočíval. V Novém královském paláci Plečnik upravil prezidentův byt a současně změnil i interiéry a zámecký park v prezidentově rezidenci v Lánech.

Jeho dílo mapuje v našem oblíbeném pořadu Skryté poklady architektury teoretik Zdeněk Lukeš pravidelně. Na vybrané díle se můžete podívat ZDE.

Koncem roku 1920 byl Plečnik jmenován profesorem architektury na nově založené univerzitě v Lublani. Oproti pražské zde panovaly zcela odlišné poměry. Škola nedisponovala velkými financemi, chyběly prostory, odborná literatura. Vyprojektoval tedy skromnou jednopodlažní budovu v Aškenazyho ulici a na podzim následujícího roku v ní přivítal první studenty.

Silně věřící Plečnik se nikdy neoženil a nezanechal žádné potomky. Zemřel v rodné Lublani 7. ledna 1957.