Ladislav Machoň: Art deco a funkcionalismus

Reálku vystudoval v Pardubicích. Poté se přesouvá na pražskou techniku, kde jej učí Josef Schulz a Josef Fanta. Další jeho studijní cesta je spojena s působením v Kotěrově ateliéru, s nímž spolupracoval na několika projektech a po jeho smrti přebírá stavbu Právnické akademie v Praze (v letech 1923-26). Jestliže je někdy Kotěra označován za hlavního architekta Hradce Králové, pak bychom stejně mohli nazvat Ladislava Machoně v případě Pardubic. V nejvíce tvůrčích letech své tvorby intenzivně cestoval mezi Prahou, Pardubicemi a několika dalšími městy.

Tvorbu Ladislava Machoně lze rozdělit do několika období. Kolem desátých let dvacátého století začínal na vlně kubistické architektury. Bohužel se žádná jeho stavba z tohoto období nedochovala. Velmi zajímavě řešený byl jeho projekt továrny Mimosa na Žižkově s lehce naznačeným kubistickým tvaroslovím, nebo provizorní filmové ateliéry AB v pražských Nuslích.

Čerpání inspirace

Od roku 1910 Ladislav Machoň hodně cestoval. Projel velkou část Evropy, včetně Německa, Belgie, Nizozemí, Anglie, Dalmácie, Jugoslávie a jiných zemí. Nějaký čas pobyl i v USA. Všude čerpal inspiraci pro svou tvorbu, zajímala ho především holandská a anglická architektura.

Během první světové války tvůrcova kariéra stagnovala. V roce 1917 se rozhodl otevřít si vlastní ateliér. Ten se nacházel v paláci Koruna na Václavském náměstí, přímo na vrcholu ve věži. S Korunou je Machoň spojen i jinak, byl to právě on, kdo ve třicátých letech přebudoval interiéry na legendární bufet automat Koruna.

Ve dvacátých letech řeší Machoň souběžně několik projektů. Jeho styl se nese ve strohém stylu art deco, občas se přikloní i ke klasicizujícímu pojetí. Jeho tvorba se časem přesune do ryze funkcionalistických kolejí. V Praze staví rodinné domy, mezi nimi například slavnou vilu bratří Čapků na Vinohradech, nebo vilu sochaře Otakara Španiela na Ořechovce. Rovněž se zabývá teoretickou činností, pracuje na půdorysu ideálního rodinného i činžovního domu, navrhuje regulační plány. Na konci dvacátých let se stává členem pražské regulační komise a je také členem několika spolků a redakcí architektonických periodik.

Pardubické projekty

Z jeho pardubických prací nelze opomenout obchodní pasáž z roku 1924 se zaoblenou skleněnou průchozí dvoranou, která se také nazývá „Machoňova“. Dlouho byla ve špatném stavu, ale nedávno se dočkala rekonstrukce. Ve stejné době je v Pardubicích podle jeho návrhu postavena budova reálné školy, dnes zde sídlí Průmyslová škola elektrotechnická. A o něco později, ve třicátých letech zde staví ještě budovu Okresního soudu a navazujících úřadů.

Praha

Po vilách umělců se Machoň v hlavním městě věnuje návrhům činžovních domů. Dva z nich se nacházejí v Korunní ulici. V tomto případě se jedná o styl geometrického art deca. To je univerzální dekorativní styl, který se rozšířil hlavně v Evropě a v USA ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století v průmyslu a řemesle. Nese rysy mnoha směrů, především však kubismu, futurismu, který se architektonicky přikláněl k jednoduchosti (architekti se snažili využívat nové materiály jako beton a nové kombinace sklo-kov, beton-sklo), a secese. O kubismu a secesi jsme již na stránkách TV Architect psali.

Kromě toho dostává Machoň zakázku na úpravu letního refektáře Klementina na všeobecnou studovnu, jíž se ujímá. Prostory dnešní Národní knihovny upravuje ještě jednou i ve třicátých letech. Z vnějšího pohledu se jedná o poměrně nenápadnou stavbu, architekt se zde přiklání ke klasicistnímu pojetí, které citlivě doplňuje původní raně barokní hmotu objektu.

Jedním z jeho největších pražských objektů je poštovní budova v dnešní ulici Milady Horákové ve funkcionalistickém stylu. V oblasti architektury a stavebnictví to znamenalo stavět domy podle jejich funkce a zároveň potřebu reagovat na požadavky průmyslu.

Od třicátých let také na některých stavbách spolupracuje se svou manželkou architektkou Augustou Müllerovou Machoňovou. Spolu v roce 1940 navrhují výstavní pavilon pro expozici Za novou architekturu, který se nacházel v zadním traktu budovy Umělecko-průmyslového muzea v Praze.

Zahraniční zakázky

Za svého života Machoň realizoval i několik zahraničních zakázek. V roce 1926 navrhl art decový pavilon Československa na Expu ve Filadelfii, v roce 1938 replikuje úspěšnou architektonickou koncepci jídelního automatu Koruna v Londýně na Regent Street. Mezi lety 1934-37 upravuje kapli kostela v Naardenu, kde je pohřben Jan Amos Komenský.

V roce 1948 je jeho atelier uzavřen, a ačkoliv byl Ladislav Machoň jeden z aktivních účastníků protifašistického odboje, v padesátých letech je uvězněn. V šedesátých letech je sice nakonec rehabilitován, ale za minulého režimu již žádnou stavbu nevytvořil. Architekt zemřel v roce 1973, pohřben je v rodných Pardubicích.

Vila bratří Čapků

Jedná se o nenápadnou stavbu s náznaky art deca. Dům v malebném prostředí je opatřen nižší valbovou střechou, pro potěchu bratrů k němu také náležela středně velká zahrada, o kterou oba dva s radostí pečovali. Jejich byty měly stejné dispozice, byly pouze zrcadlově obrácené. Karel Čapek po nějakou dobu svou polovinu sdílel se svým ovdovělým otcem.

Při zařizování interiérů Ladislav Machoň pamatoval na tradiční schůzky Pátečníků a tak byt vybavil několika pohovkami a odkládacími stolky na nápoje. Josef Čapek si ve štítu domu zřídil malířský ateliér.

Automat Koruna

Na počátku třicátých let Ladislav Machoň nově upravuje přízemní interiér paláce Koruna tak, aby zde mohl být zřízen moderní bufet. Rekonstrukce vycházela z jednoduché koncepce, že čím dál méně lidí má čas na dlouhé obědy a večeře a právě zde by měli být obslouženi co nejrychleji. Jednalo se o jeden z prvních takových podniků svého druhu. Nabídka Koruny byla opravdu rozsáhlá a automat Koruna se brzy stává velice oblíbený mezi Pražany. Nespornou výhodou byla i dlouhá otevírací doba, od brzkých ranních hodin až do pozdních večerních a také přiměřené ceny pokrmů. Machoň zde spolupracoval s vynikajícím grafikem Ladislavem Sutnarem. Ten pro automat Koruna navrhl původní logo, jež bylo vyvedeno jako neon hned na několika místech.

Benzínová stanice Sphinx

S rozvojem automobilismu za první republiky vznikala početná síť čerpacích benzínových stanic ve větších a velkých městech. Za vůbec první čerpací stanicí u nás stáli bratři Zikmundové, kteří ji v roce 1920 postavili na Náměstí Republiky v Praze. Od té doby jich vzniklo za pouhých pár let několik set. Provozovalo je několik tuzemských i zahraničních firem. Na dnešním Zličíně můžeme dodnes najít pozůstatky malé čerpací stanice, dnes již notně zchátralé, kterou navrhl právě Machoň. Byla pro pobočku zahraniční firmy Vacuum Oil Company a označena byla názvem dceřiné společnosti - Sphinx. Podle některých zdrojů by se stanice měla nacházet na Zličíně v ulici Na Radosti nedaleko železničního přejezdu.

Přečtěte si také články o Josefu Gočárovi a Janu Kotěrovi, pouze na TV Architect.

nyv