Malá, ale velká rodinná kaple od Petra Pelčáka
Do krajiny Oderských vrchů, v Oseku nad Bečvou, umístil architekt Petr Pelčák minimalistický sakrální objekt. Rodinná kaple zasvěcená svatému Vendelínovi, patronovi poutníků a pastýřů, která stojí na hřebeni svahu u lesa je drobným, ale výrazným bodem okolní zemědělské přírody. Geometricky racionální bílou hmotu s jemným vertikálním kanelováním narušuje ve východní fasádě rosetové okno, jehož barevné zasklení vytváří společně s betonem silnou sakrální atmosféru.
Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v historickém vlastnictví rodu sedláků šikanovaném po komunistickém puči, je věnována památce stavebníkova dědečka. Stavebník ji postavil svépomocí. Do krajiny je vetknuta svojí polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu – svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí osou hledící východně na obec Osek a k vrchu Hostýnu.
Zasklená roseta
Vůči přírodě vystupuje přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů. Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Roseta východní fasády je „zasklena“ čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení skla, nazývanými skláři harklos. Kapli uvnitř vymalovala Hana Puchová, sochu vytesal Jiří Středa, zvon odlila zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová.
red
Zdroj: earch.cz