Pojďme si připomenout místa, kolem kterých dnes a denně procházíme a o jejichž originální výtvarné výzdobě víme jen málo. Již druhý svazek edice Skrytá krása detailu představí pražské stavby trojice dnes stále ještě nedoceněných architektů secesní éry - Richarda Klenky, Jiřího Justicha a Josefa Kovařoviče. Dílo tak navazuje na první svazek edice, který byl věnován osobitému dílu Osvalda Polívky.
Kniha Skrytá krása detailu II nahlíží do života tří architektů, kteří se významně podíleli na podobě pražských domů, ovšem jejich osudy již zcela upadly v zapomnění. Každý z představované trojice měl svůj specifický výtvarný projev.
Jiří Justich (1876–1944) byl ovlivněn prvními secesními návrhy svého učitele Friedricha Ohmanna a díky svému vídeňskému pobytu se měl možnost seznámit i s pracemi tamních představitelů stylu, který dnes označujeme jako zoomorfní secese. Richard Klenka (1873–1954) vystudoval pražskou techniku a také pařížskou École des beaux-arts. Opulentní neobarokní styl přenesl architekt z Francie i do české metropole, kde svá díla zkombinoval s prvky pozdního historismu, ale také secese a posléze i moderny, a obohatil hlavní město o svérázné kreace plné fantazie. Josef Kovařovič (1875–1941) se věnoval především stylu, který je dnes označován jako geometrická secese, v některých dílech dokonce doplněná i o kubistický detail. I jeho tvorba nese snadno rozpoznatelné rysy.
Kniha postupně představuje jednotlivé stavby architektů a věnuje se zejména dekoracím průčelí, případně i vestibulů, neboť dispoziční řešení navrhovali sami stavitelé nebo jimi pověření anonymní tvůrci. V knize čtenáři najdou také mnoho fotografií vybraných staveb, jejichž autorem je fotograf Pavel Hroch. Také tento svazek edice Skrytá krása detailu II doplňuje slovníček spolupracujících výtvarníků a stavitelů a seznam literatury.
„První díl získal finanční podporu Magistrátu hlavního města Prahy a dalšího sponzora, což zajistilo možnost knihu vydat v maximální kvalitě tisku a zároveň učinit publikaci cenově dostupnou. Rádi bychom za stejných podmínek vydali i díl druhý a z těchto důvodů hledáme sponzory, kteří by spolu s MHMP, knihu podpořili," říká Milan Gelnar, výkonný ředitel nakladatelství Argo.
Kontakt: +420 222 781 361, milan.gelnar@argo.cz
Architekt, historik architektury a pedagog, vystudoval Fakultu architektury ČVUT. V letech 1980–1990 pracoval v Archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea, v době „sametové“ revoluce působil v Koordinačním centru Občanského fóra v Laterně magice a od roku 1990 je zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky a také se podílel na revitalizaci hradního areálu. V letech 2000–2003 byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, od roku 2004 vede kurs Dějiny architektury na New York University v Praze. Zdeněk Lukeš je tvůrcem a spolutvůrcem řady výstav (např. Jože Plečnik, 10 století architektury, Splátka dluhu, Architekt E. Králíček, Český architektonický kubismus, Pražský funkcionalismus). Je autorem několika desítek knih o moderní architektuře, statí ve sbornících a katalozích a stovek odborných textů. Je nositelem slovinského státního vyznamenání Medaile za zásluhy.
Zdeněk Lukeš má také vlastní pořad na naší televizi TV Architect s názvem Skryté poklady architektury. Diváky pravidelně provádí architektonickými poklady České republiky. Od mostů přes impozantní budovy po všechna zákoutí Pražského hradu.
Na radnici byla v roce 1923 vypsána architektonická soutěž, kterou vyhrál profesor brněnské techniky Vladimír Fišer (1870-1947), někdejší absolvent pražské techniky, ve spolupráci s ostravskou firmou Kolář a Rubý. Do náměstí se budova obrací trojicí křídel, portikus zdobí plastiky Myslbekova žáka Václava Macha. Hlavní dominantou je ocelová vyhlídková věž s ochozem umístěná v ose stavby o výšce 85m.
Mohlo by vás zajímat
Historické budovy
5 m 01 s
Nová radnice Ostrava
Vila byla postavena ve stylu opožděného secesního neoklasicismu s art decovými interiéry podnikatelem F. Grossmannem jako rodinné i firemní sídlo své stavební firmy. Dokončena byla v roce 1923 a majitel s rodinou ve vile žil pouhých deset let. Kvůli hospodářské krizi a finančním problémům spáchal v roce 1933 sebevraždu. V 60. letech budova sloužila i jako školské zařízení, byla v ní mateřská škola a později také školní družina. Dům léty značně chátral, unikátní vnitřní zařízení domu se však z velké části zachovalo. Nyní se vily ujalo město Ostrava, které ji přestavuje na kulturní centrum.
Mohlo by vás zajímat
Historické budovy
3 m 05 s
Grossmannova vila
