Nové bistro v Praze nabízí možnost sledovat mistry kuchaře přímo při práci

Brutalistní stavba z 80. let minulého století je dílem architektky Věry Machoninové. Objekt zaujme výraznou fasádou, kterou tvoří obložení z modrých kovových desek. Původní účel stavby, a to poskytování ubytovacích kapacit, již před časem nahradilo převážně kancelářské využití. Ovšem sídlí zde i umělecká galerie a v úrovni ulice také nově otevřená restaurace Lasagna Mia.

„Přibližně 3 000 kusů sušených těstovinových plátů shlíží z modře vymalovaného stropu, který barevně odpovídá odstínu původní fasády, a vytváří nápaditý přechod mezi interiérem a venkovním světem. Při večerním osvětlení je navíc možné pozorovat zajímavou stínohru,“ říká Sean Clifton, ředitel pražského studia Jestico + Whiles.

Možnost sledovat kuchaře při práci

Dominantou vstupu do restaurace jsou dřevěné police, které se nacházejí na ústřední stěně hned za pultem sloužícím pro výběr jídla a objednávky. Jsou na nich vystaveny kuchařky, typické ingredience pro přípravu italských pokrmů a čerstvé bylinky. Jídelní části pak dominuje dlouhá barevná lavice, variace židlí Ton a speciální obdélníkový stůl tvořený z dřevěných vrstvených desek opětovně evokujících těstovinové pláty lasagní. Stejný detail je zřejmý i u objednávkového pultu a na dekoru v dolní části příčky před profesionální kuchyní, která je v úrovni očí oddělena čirým sklem. Zákazníci mají díky tomu jedinečnou příležitost sledovat místní kuchaře při práci.

Ventilační systém a osvětlení byly s respektem k původní historické budově upraveny tak, že se zvýšila světlá výška a místnost opticky získala na vzdušnosti. Betonová konstrukce na nosnících a sloupech byla pokryta bílou barvou s nádechem šedé tak, aby byl zachován jednotný vzhled, kvalita a aby vynikl detail struktury, který je zřejmý především za denního světla. Okolní stěny jsou rovněž světlé, nicméně oživují je nápisy v italštině a pop-artové ztvárnění busty Davida od Michelangela Buonarrotiho.

Z Londýna napříč kontinenty

Ten patří k nejznámějším představitelům takzvané vrcholné italské renesance a manýrismu. Proslavil se jako sochař, architekt a malíř, ale psal také básně. Jeden z nápisů, které si lze v restauraci přečíst pochází právě od Buonarrotiho a zní: „Lasagne jsou jídlem bohů“.

Architektonická kancelář Jestico + Whiles byla založena v roce 1977 v Londýně a postupně se vyprofilovala jako přední architektonická společnost se zaměřením na architekturu, interiérový design a územní plánování, která realizuje projekty napříč Evropou, v Austrálii, Africe, Indii a na Středním východě.
V roce 1992 společnost otevřela jako jedinou pobočku mimo domácí trh kancelář v České republice. Pražská pobočka zaštiťuje aktivity společnosti na klíčových trzích ve střední a východní Evropě, mezi které patří Česká republika, Slovensko, Polsko, Rusko, Německo a Chorvatsko či Zanzibar. Portfolio společnosti je velmi široké: zahrnuje pětihvězdičkové hotely a restaurace, veřejné stavby (univerzitní kampusy, školy, muzea či autobusová a vlaková nádraží) či fit-out řešení kancelářských prostor. Zabývá se také rekonstrukcemi původních historických budov a územním plánováním rezidenční výstavby.

Věra Machoninová

Po absolvování vysoké školy nastoupila do Státního projektového ústavu v Praze. Za čtyři roky , v roce 1956, získala společně s manželem Vladimírem, který byl také český architekt, jeden z představitelů brutalismu, první cenu ve veřejné architektonické soutěži na Dům kultury v Jihlavě. Od dokončení realizace jihlavského areálu v roce 1961 uplynuly jen tři roky a byla tu další první cena pro manžele Machoninovy, tentokrát ve veřejné architektonické soutěži na areál Mezinárodního hotelu a festivalového kina v Karlových Varech.

Roku 1966 architektka usilovala spolu s manželem a dalšími třemi kolegy o budovu univerzity v irském Dublinu; tvůrčí tým tehdy získal třetí cenu.
Věra Machoninová v roce 1967 opustila Státní projektový ústav a se svým mužem založila Architektonický ateliér Alfa. Ten spolu s dalšími třemi ateliéry vytvořil Sdružení projektových ateliérů v Praze.

Na základě zvláštní objednávky vypracovala návrh na Dům bytové kultury v Praze, tedy na specializovaný obchodní dům s nábytkem. V tomto případě byl kladen důraz na desingn a dům měl rozlohu třináct tisíc metrů čtverečních prodejní plochy. Dokončen byl roku 1977. Stavba se nachází u stanice metra C – Budějovická.

Následoval obchodní dům Kotva na pražském náměstí Republiky. Věra Machoninová tehdy získala spolu s manželem první cenu ve veřejné architektonické soutěži na tuto jedinečnou budovu. Ještě roku 1970 si manželé společně došli pro první cenu v architektonické soutěži návrh budovy zastupitelského úřadu ČSSR v Berlíně a po nástupu normalizace přišel konec pracovních možností. Z politických důvodů se manželé Machoninovi nemohli až do roku 1989 účastnit soutěží ani publikovat. Sdružení projektových ateliérů v Praze bylo zrušeno a Věra Machoninová pracovala v Projektovém ústavu pro výstavbu hl. m. Prahy převážně na rozpracovaných projektech a prováděla autorský dozor na probíhajících stavbách.

Po manželově smrti Věra Machoninová založila vlastní architektonickou kancelář (1991) a pojmenovala ji Ateliér Alfa. Nadcházející léta přinesla Věře Machoninové další ocenění, například ve veřejné architektonicko-urbanistické soutěži na centrální náměstí města Štětí, které se dočkalo realizace pouze částečně nebo ve veřejné architektonicko-urbanistické soutěži na centrum města Jablonec nad Nisou.

nyv