Olympijská sportoviště osiřela, co s olympijskou architekturou?
Sportovci v Pchjongčchangu dosportovali. V neděli 18. března skončila po olympiádě i zimní paralympiáda. V Jižní Koreji tak budou řešit, co udělat se sportovišti, která v minulých letech vznikala v zásadě pro jeden účel, pro zimní setkání sportovců z celého světa. Hlavní olympijský stadion v Pchjongčchangu, jehož cena se vyšplhala na šedesát milionů dolarů, byl přitom využitý vlastně jen čtyřikrát – na dvě a dvě slavnostní zahájení a ukončení. Co se teď se sportovišti bude dít dál? Podobnou otázku řešili s různým úspěchem organizátoři každé olympiády. Aktuálním tématem se zabývá i kniha Martina Vlnase Architektura olympijských her, která vyšla v loňském roce v nakladatelství Grada.
Výstavba sportovní stavby pro vrcholné sportovní akce představuje podle Vlnase zásadní politické rozhodnutí a investiční náklady, které ovlivňují širokou veřejnost i urbanistické poměry hostitelského města. Problém jsou však především náklady na následný provoz těchto sportovišť, a to jak v původním uspořádání, tak po případné přeměně. Autor nové knihy hovoří v této souvislosti o záměně dnes tak často skloňované trvalé udržitelnosti za trvalou využitelnost.
Publikace Architektura olympijských her je rozdělená do šesti kapitol a blíže se věnuje zejména olympiádám v Londýně a Rio de Janeiru, bez zajímavosti ale není ani část o historii sportovního stavitelství předchozích olympiád. Nezapomnělo se však ani na olympijskou kandidaturu Prahy nebo společensko-ekonomické důsledky olympiád.
Hry síly a krásy lidského ducha
Na sto sedmdesáti čtyřech stánkách seznamuje Vlnas čtenáře s tím, jak se ruku v ruce s novodobou historií olympijských her proměňuje i způsob následného využití sportovišť. Olympijské stadiony a areály jsou němými svědky historických událostí a doby, ve které vznikaly. Demonstrovaly ekonomickou sílu pořadatelské země a její technologickou vyspělost, jejich další osud však mnohdy odkrývá realitu skrytou pod nánosem sportovního marketingu nebo ještě hůře propagandy.
V poslední době však proniká do komplexního plánování olympijských sportovišť snaha o omezení jevu tzv. white elephants, tedy dlouhodobě nevyužívaných olympijských staveb. Za přelomovou je považována již zmíněná olympiáda v Londýně v roce 2012. Vypadá to, že jihokorejský Pchjongčchang bude razit podobný přístup, tamější olympijský stadion mají v plánu přebudovat na menší sportoviště, sníží jeho kapacitu a nakonec by zde mělo sídlit olympijské muzeum.
Architektura olympijských her
Autor: Ing. arch. Martin Vlnas, Ph.D.
Nakladatelství: Grada Publishing
Rok vydání: 2017
Kateřina Semrádová
Doporučené pořady
Partneři
Odborní partneři
Mediální partneři
