Na seznamu 40 staveb, které se dostaly do užšího výběru Ceny Evropské Unie 2024 za současnou architekturu, tedy ceny Miese van der Rohe, je ostravská galerie PLATO jako jediný český zástupce.
PLATO je městská galerie současného umění, kterou najdeme v rekonstruovaných památkově chráněných městských jatkách z konce 19. století. Projekt obnovy je dílem polského ateliéru KWK Promes v čele s evropsky proslulým architektem a průkopníkem pohyblivé architektury Robertem Koniecznym. Díky zásahu budova po letech získala novou podobu a využití. Prostory odpovídají současným evropským standardům a návštěvníci v nich najdou pět výstavních sálů. Unikátní je především řešení otočných stěn, díky kterému se jednotlivé sály dají otevřít, a propojit tak vnitřní expozice s venkovními prostory.
O tom, kdo postoupí do užšího výběru rozhodla sedmičlenná porota ve složení Frédéric Druot, Martin Braathen, Pippo Ciorra, Tinatin Gurgenidze, Adriana Krnáčová, Sala Makumbundu a Hrvoje Njiric. Nominovaná díla se nacházejí ve 38 evropských městech, 33 regionech a 20 zemích.
Slovensko reprezentuje v užším výběru Rekonstrukce a přístavba SNG v Bratislavě od ateliéru Architekti B.K.P.Š.
Cena EU za současnou architekturu – cena Miese van der Rohe – se uděluje od roku 2001 za vynikající architektonická díla, která byla vybudována na území Evropy. Nese název po slavném architektovi, kterým není nikdo jiný než Ludwig Mies van der Rohe, který je například autorem brněnské vily Tugendhat.
Evropská komise a Nadace Miese van der Rohe zveřejnila nominace na Cenu Evropské unie za současnou architekturu / Cenu Miese van der Rohe (EUmies Awards) pro rok 2024. O cenu se utká 362 významných děl z 38 evropských zemí. Několik zástupců má i Česká republika.
Cihelná stavba vznikala po etapách dle severočeského odborníka na industriální architekturu Antona Mollera. Nejdříve vznikla část v historizujícím pojetí (stav. Oscar Mratschek), kdy na počátku minulého století byla přistavěna Ignazem Felixem druhá etapa s mohutnou věží. Další partie - omítaná - vznikla na počátku dvacátých let, ta však byla během nedávné rekonstrukce odstraněna a nahrazena novostavbou. Jatky postupně chátraly a nakonec byly léta opuštěné.
Historie ostravských jatek sahá do konce 19. století. Město tehdy zainvestovalo do zařízení, které ve své době bylo nejlepší v Rakousko-Uhersku. Jatka fungovala v různých fázích až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Martinova, poté nevyužívaný objekt začal chátrat. Nyní se ale podařilo budovu jatek opět přivést k životu, slouží jako galerie umění.
