Otakar Novotný: Průkopník režného zdiva a tvůrce Mánesu

Autor: Wikimedia commons/ Popisek: Otakar Novotný

Osobnosti

#architekt

další

Sdílet na facebook twitter

Začínal v ateliéru Jana Kotěry. Jako pedagog jej posléze vystřídal. Byl členem několika uměleckých spolků a zanechal po sobě také literární stopu. Počátky jeho tvorby jsou spjaté s režnou cihlou. Inspiraci hledal také v holandské a francouzské architektuře.

Začátky profesionální dráhy českého architekta Otakara Novotného sledujeme ve slavném ateliéru Jana Kotěry, o němž se můžete dočíst více v článku „Jan Kotěra: Světoběžník, experimentátor a pedagog“.

Tam mladý architekt pracoval jako asistent do roku 1904. Tehdy si založil vlastní ateliér. Roku 1908 podnikl v rámci studia cesty do Belgie, Německa a Holandska.

Po Kotěrově smrti v roce 1923 krátce pedagogicky působil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde nastoupil na místo svého zemřelého gurua. V letech 1929-1953 byl profesorem Uměleckoprůmyslové školy a v letech 1935-1937 zastával funkci jejího rektora.

Otakar Novotný byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kterému v letech 1913-1915 spolku předsedal. Dále byl členem Svazu československého díla, Svazu architektů a byl rovněž čestným členem společnosti Sezession ve Štýrském Hradci. Dlouhá léta působil v redakci časopisu „Styl“, což byl měsíčník pro architekturu, umělecké řemeslo a úpravu měst a uměleckého měsíčníku „Volné směry“.

Nedílnou součástí jeho tvorby byly teoretické a literární práce, jako například kniha „Jan Kotěra a jeho doba“. To je studie podávající kritický přehled životního díla českého architekta a jeho žáků. K dalším literárním pracím patří dílo „O architektuře“.

Režná cihla a francouzské okno

Počátky Novotného tvorby jsou neodmyslitelně spjaty s režnou cihlovou architekturou. Režné zdivo je typem kamenného nebo cihlového zdiva, jež je pouze vyspárováno, ale není omítnuto. Inspiraci lze spatřovat v dobové holandské a německé tvorbě, obohacené o motivy, či detaily francouzského původu. Nicméně z hlediska režného zdiva se zdá být zcela zásadní návštěva Holandska.

Pro Novotného je v tomto případě typické útlé, vysoké, tzv. francouzské okno. To je velké okno, jehož spodní hrana je spojena s podlahou a tím se odlišuje od klasických oken. Ta mají spodní hranu zhruba osmdesát centimetrů nad podlahou místnosti. Na francouzská okna obvykle navazuje terasa či zahrada nebo lodžie, případně balkon. S ohledem na velikost francouzského okna zajišťuje tento architektonický prvek dobrý výhled, ale také lepší pronikání světla do místnosti.

Po období strohé geometrické moderny, jehož vrcholnou stavbu představuje dům nakladatele Jana Štence, o kterém jste se mohli dozvědět ve „Skrytých pokladech architektury“, experimentoval architekt také s kubismem, který jsme popsali v článku „Josef Gočár: Přes krychli, funkci až ke konstrukci“

Moderní klasicismus

Zanedlouho se ale navrací k režnému zdivu, které společně s těžkými kamennými průčelími definuje Novotného moderní klasicismus dvacátých let. Moderní klasicismus je styl hledající inspiraci v antice a v renesanci, jež vycházela a priori také z antiky. V průběhu následujících deseti let Novotný dospívá k puristickému a funkcionalistickému pojetí architektury. Otakar Novotný umírá roku 1959 v Praze.

K jeho stavitelským počinům patří například budova Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze, dále vila nakladatele Otty v pražské Zbraslavi, o které jsme psali v článku „Reprezentativní Ottova vila na Zbraslavi“ nebo také vila továrníka Bartoně v České Skalici a Sequensův rodinný dům v pražské Vnislavské ulici.

nyv