Pražská sportovní architektura se dostala na seznam Národního památkového ústavu

21. 1. 2021 / Autor: Štěpánka Šulanová, foto: pspodoli.cz

Zprávy a aktuality

#sportovní architektura #podolí #národní kulturní památka

další

Sdílet na facebook twitter

Plavecký stadion v pražském Podolí se stal kulturní památkou. Podle Národního památkového ústavu je památkově chráněn od 10. prosince. Dílo architekta Richarda Podzemného vzniklo na místě bývalé cementárny, obyvatelům a návštěvníkům hlavního města slouží víc než 55 let.

Národní památkový ústav ocenil několik předností areálu, především pak ojedinělou sportovní architekturou ranných 60. let. Areál se plně hlásí k modernímu proudu mezinárodní architektonické scény. Jde o mimořádně kvalitní a nadčasovou architekturu využívající organických motivů.

Podzemný vytvořil zajímavě řešenou budovu krytého bazénu ze skla a betonu. Unikátní je efektní řešení střechy bazénu ve tvaru vlny, která zároveň slouží jako tribuna pro až 5000 diváků. Má tak kromě estetické hodnoty i praktické využití. Technickou zajímavostí je pak ohřev vody. Od poloviny 80. let je plavecký areál spojen potrubím se sídlem České televize na Kavčích horách. Tam studenou vodu z Podolí využívají k chlazení studií, načež ji, už vlažnou, vrací zpět, čímž vylepšují energetickou bilanci bazénu.

Krytá hala je ze tří stran plně zasklená trojitým sklem, kde vnější strana je zasklena sklem determálním. Provozní část zařízení je soustředěna do dvou provozních nádvoří. Z interiérů je na prvním místě vlastní prostor krytého bazénu. Mohutná zasklená stěna je provedena ze značně plastických hliníkových profilů s trojitým zasklením, takže se sklo nezamlžuje, a to i díky vzduchotechnice. Akustický podhled je z děrovaného hliníkového vlnitého plechu, modře smaltovaného, uspořádaného do jednoduchého plastického reliéfu, který dodává interiéru zajímavosti.

Jak jsme zvyklí u děl arch. Podzemného, architektura je doplněna několika díly výtvarných umělců. Například jde o keramickou plastiku sochaře Chlupáče nad vstupem do kryté haly. Dále pak plastické dílo "Slunce" od sochaře Janouška u otevřené tribuny. Najdeme zde i mozaiku prof. Fišárka nebo dílo sochaře Pacíka.

V době svého otevření představoval stadion něco nebývalého. V Československu to byla teprve třetí krytá "padesátka", po Olomouci a Žilině.

Podolský bazén ale neslouží pouze k vodním radovánkám veřejnosti. V minulosti byl dějištěm řady sportovních mezinárodních událostí.

Plavecký stadion teď díky nálepce kulturní památka nečeká osud zániku, který postihl jiné unikátní stavby šedesátých a sedmdesátých let minulého století.