České rodinné domy mohou mít i v dnešní době vysokou architektonickou hodnotu. Rezidenční architektura má v České republice silné kořeny. Zajímavé vily vznikaly především v meziválečném období, byla to slavná vila Tugendhat či Müllerova vila. Tyto stavby dodnes dokazují, že kombinace elegance jde ruku v ruce s funkčností. Vybrali jsme pro vás stavby různých stylů, které jsou nadčasové, promyšlené a ambiciózní.
Dům vyrostl ve čtvrti prvorepublikových domů v Procházkově ulici v pražském Podolí. Pochází z dílny architekta Josefa Pleskota a atelieru AP a upoutá použitím tzv. pohledového betonu. Specifické jsou také zrcadlící se stěny. „Když jsem tudy procházel a říkal jsem si, jaký dům by se sem hodil, došlo mi, že vlastně docela konzervativní. Ale protože nejsem úplně z podstaty konzervativec, mám rád tradici a mám rád kontinuitu, ale zároveň mám rád progresivitu a novost, je tento dům opravdu tvarově v základních liniích a hmotách inspirován tím, co je tady v okolí,“ říká architekt Josef Pleskot. Použitým materiálem je pohledový beton, o kterém sám architekt tvrdí, že je materiálem tohoto století. Dům má monolitickou betonovou konstrukci, na které je v interiéru vidět šířka litých stěn. Konstrukce je zvenku zateplena polystyrenem, ve kterém jsou umístěny nerezové kotvy, na nichž je zavěšená 12 cm široká betonová fasáda. „Beton je zevnitř velice příjemný materiál, který v sobě dokáže akumulovat teplo a vyrovnávat teplotní rozdíly, což je obrovská přednost. Pokud se dobře odleje, tak se nikdy nemusí opravovat a může tu stát sto let prakticky bez oprav,“ říká Pleskot. Vilu tvoří tři nadzemní a jedno podzemní podlaží. Parkovací stání se nacházejí na úrovni terénu v přízemí domu. V interiéru je využito mnoho přírodních materiálů, jako dubové dřevo, sklo, surová hovězí kůže a ocel, vše především z české produkce. Veškeré použité materiály mají ryzí přírodní podobu. Dům je díky své dispozici velmi vzdušný, prosvětlený a prostorný, a to i díky velkým plochám celistvých zrcadlových skel, což ho odlišuje od ostatních staveb. Vnitřní prostor je otevřený přes dvě patra, takže čtyřčlenná rodina s malými dětmi, která ho obývá může spolu celý den komunikovat.
Chodil na hodiny kreslení a zprvu si myslel, že bude malířem. Rodiče to však architektovi Josefu Pleskotovi zakázali. Důvodem byla tehdejší politická situace v zemi. Hledal proto alternativu, jelikož se odmala zajímal o historii a četl hodně knih.
Rodinný dům na malém svažitém pozemku nabízí unikátní pohled na Pálavu. Cílem studia SENAA architekti bylo vytvořit současné moderní bydlení na vesnici, které bude zapadat do zástavby sousedních katalogových domů. Celkové řešení je založeno na propojení domu a zahrady. Svažitost terénu proto využili architekti k polozapuštění atria a vytvořili tak pohodlný výstup z přízemí i podkroví do zahradní části domu. Zajímavým řešením je také rozšíření interiéru do zahrady. Samotné atrium se pak stává srdcem celého domu, a především architektonicky velmi zajímavým prvkem, který bychom u rodinného domku nečekali. Velmi unikátní je průhledová osa z interiéru do vnitřního atria, která stavbě dodává výjimečnost. Neobvyklým řešením pro rodinný dům je také tmavě šedá omítka s hrubším zrnem a výraznější texturou ve spodní části domu, horní patro má naopak jemnější světlou, přírodní omítku. Dominantou je neobvyklé sochařsky pojaté schodiště, vedoucí z haly do horní obytné části.
Architektonický ateliér SENAA založili architekti a spolužáci z Fakulty architektury VUT Brno Jan Sedláček a Václav Navrátil. Oba mají zkušenosti jak z českých, tak zahraničních kanceláří, působili v Brně, Praze, Rotterdamu, Los Angeles či New Yorku. Ateliér se zabývá architekturou i urbanismem. V jejich portfoliu najdeme jak novostavby, tak rekonstrukce a návrhy interiérů. Mezi jejich významná díla patří například Rodinný dům s atriem, který vyrostl v srdci Pálavy či Sportovní areál Židlichovice a Městský bazén Kyjov.
Dům v Nevlekově nedaleko Prahy od architektů Michala Kunce (AKA) a Alžběty Vrabcové splynul díky své architektuře s klidným stylem venkova. Tento dům se sedlovou střechou představuje klasické architektonické pojetí rodinného domu. Vnitřek v sobě ovšem ukrývá naprosto současný pohodlný interiér moderního bungalovu, vzdušný prostor plný světla a průhledů do velké zahrady. Kompozičně jde o dvě budovy se stejným sklonem střechy a rozdílnou výškou, lehce od sebe uskočené a spojené proskleným krčkem. Barevná kompozice domu je velmi minimalistická, vychází z naší dlouholeté inspirace nordic stylem a Skandinávií. Konstrukčně se jedná o dřevostavbu, skeletový systém s instalační předstěnou. Fasády včetně šikmé střechy jsou provedeny starou japonskou technikou, jsou obaleny ručně hloubkově opalovanými modřínovými prkny. Dům je zvenku černý a uvnitř převážně bílý. Barevnost a design vytvářejí detaily a nábytek. Pohodu domu dotváří krb na dřevo a množství polštářů, dek a svíček v lampionech. Tento objekt získal několik významných ocenění včetně ceny za Inovativní dům roku.
Architekt Michal Kunc se vyučil truhlářem po neúspěšných přijímacích zkouškách na uměleckou školu. Po vyučení se ale opět vrátil ke kresbě a nastoupil na Vyšší uměleckoprůmyslovou školu, kde se zaměřil na konstrukci a design nábytku. Poté už to byl jen krůček na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor Architektura pod vedením Evy Jiřičné. Poté začal sám navrhovat rodinné domy a jak sám říká, každý dům je jedinečný tak, jako jeho obyvatelé.
Mohlo by vás zajímat:
