Rudolf Křiženecký: Ten, který křísil (nejen) renesanci

Autor: zdroj krizenecky.webz.cz/ Popisek: český architekt Rudolf Kříženecký

Osobnosti

#architekt

další

Sdílet na facebook twitter

Byl to český architekt a profesor Českého vysokého učení technického v Praze. Kříženecký patřil ke generaci Národního divadla, jak jsou označování tvůrci, kteří se přímo podíleli na výzdobě divadla nebo tvořili v době jeho vzniku. Byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance, která navazovala na tradici české renesance šestnáctého století.

Studium

V letech 1878–1883 studoval stavitelství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního stavitelství složil v roce 1880, druhou pak o sedm let později. Následně se stal asistentem, v roce 1888 obdržel stipendium a koncem osmdesátých let podnikl studijní cestu do Itálie.

Po studiích pracoval jako architekt v různých projekčních kancelářích, například u Fellnera a Helmera. V letech 1883–1888 a 1890–1893 působil v ateliéru Josefa Schulze, českého architekta, pedagoga, designéra a restaurátora. U něj se podílel kromě jiného na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov nedaleko Mladé Boleslavi. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci.

Architekt a akademik

Jako stavitel realizoval příkladně dům čp. 1073/1 na pražském Starém Městě v Pařížské ulici, jak můžete vidět v seriálu v produkci TV Architect „Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše“, a to na základě projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na Českém vysokém učení technickém. Roku 1899 se stal soukromým docentem pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl titulován docentem technického kreslení v odboru stavebního inženýrství.

Počátkem dvacátého století se dočkal jmenování řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 jej jmenovali profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství.

V letech 1900–1921 přednášel nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze. Působil také v Komisi pro soupis památek Prahy a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Další významné stavby

Ke stěžejním pracem tohoto architekta patří sanatorium v pražském Podolí a na Pleši. Dále provedl rekonstrukci letohrádku Amerika na Novém Městě v Praze a kostela svatého Mikuláše nacházejícího se v těsné blízkosti Staroměstského náměstí. V letech 1923–1932 přestavěl Kříženecký interiér Rudolfina, a umožnil tak nové využití budovy pro Poslaneckou sněmovnu.

Další jeho stavby najdeme v Přelouči nedaleko Pardubic. V tomto městě je autorem Občanské záložny, Evangelického kostela a Divišovy vily.