V Jablonci nad Nisou shořela větší část areálu Slunečních lázní u přehrady Mšeno, stát zůstala zhruba třetina. Příčiny a škody zatím hasiči neznají. Objekty z roku 1927 byly dlouhou dobu ve špatném stavu, už několik let se ve městě vedly diskuse, zda historické stavby zrekonstruovat nebo zbourat a postavit na jejich místě moderní budovu. Jaká je historie tohoto areálu?
První sluneční lázně, které nabízely prostor pro hry a sporty se u nás začaly objevovat již kolem roku 1900. Nejslavnější jsou pak ty z 20. let. Výstavba takových objektů souvisela především s životním stylem meziválečného života. Areály tohoto typu byly v meziválečném období samozřejmostí nejen ve městech, ale i menších obcích, byly stejně jako v případě Mšena nad Nisou jednoduchými dřevostavbami.
Sluneční lázně Mšeno vznikly na levém břehu přehrady v roce 1927. Dřevostavbu realizoval architekt a stavitel Karl Rössler dle projektu Josefa Ulbricha, zaměstnance místního stavebního úřadu. Sluneční lázně byly ve své době velmi oblíbené a hojně navštěvované, takže již v následujícím roce došlo k rozšíření areálu, opět dle projektu Josefa Ulbricha. V průběhu 2. poloviny 20. století pak došlo k vestavbě toalet do objektů společných šaten na konci obou křídel.
Jednalo se o lehkou dřevostavbu s hlavním průčelím orientovaným k východu. Centrem celého objektu, vybudovaného na půdorysu obráceného písmene E byl střední objekt se strmou sedlovou střechou. Postranní zrcadlově postavená křídla (vlevo mužská, vpravo ženská část) obsahovala převlékací kabiny.
Zatímco většina těchto objektů již dávno zanikla, neboť se jednalo veskrze o dočasné stavby, Sluneční lázně ve Mšeně nad Nisou měly to štěstí, že byly využívány i v dnešní době, a tudíž se dochovaly v poměrně autentické, byť zanedbané podobě.
Objekt byl příkladem drobné rekreační architektury, která je dokladem životního stylu období první republiky.
Před několika lety zpracoval architekt Petr Stolín projekt minimalistické budovy, která měla zchátralý areál Slunečních lázní nahradit. Lehká stavba ze dřeva s průsvitnými stěnami měla nabídnout odpočinek a soukromí ve stínu zahradního atria i širší rozhled na přehradu z horní terasy, vyvolala ale odpor části veřejnosti.
