Vila nad vodopádem u říčky Bear Run v Pensylvánii od Franka Lloyda Wrighta

Autor: TV Architect

Zajímavé projekty

Sdílet na facebook twitter

Vila nad vodopádem, jedna z nejznámějších a nejobdivovanějších rezidenčních staveb světa, je zasazena do lůna divoké přírody poblíž říčky Bear Run, 70 kilometrů východně od Pittsburghu v americkém státě Pensylvánie. Tento symbol organické architektury z dílny ikony americké architektury, Franka Lloyda Wrighta, vyrostl v letech 1936 – 37 uprostřed lesů jako soukromé letní sídlo rodiny Kaufmannů na pozemku o rozloze 1900 akrů. Edgar J. Kaufmann si místo oblíbil především kvůli šest metrů vysokému vodopádu, který dal stavbě jméno. Fallingwater sloužil rodině do roku 1963, kdy jej Edgar J. Kaufmann mladší daroval Western Pennsylvania Conservancy s přáním, aby se jeho krásou mohla potěšit také veřejnost s podmínkou, že z domu nevznikne muzeum, ale zůstane zachován v původní podobě s osobními věcmi, nábytkem a výzdobou. Ročně vilu navštíví 150 tisíc lidí z celého světa.

Vila vyrostla na místě původní dřevěné chaty, letního sídla rodiny Kaufmannů. Když se její stav zhoršil, oslovil pan Kaufmann Franka Lloyda Wrighta, u něhož jeho syn studoval architekturu, aby jim navrhl nové letní sídlo. Osobitý architekt přijel místo navštívit v roce 1934 a nechal do detailů zaměřit terén. Plán domu ale nakreslil až po devíti měsících během pouhých dvou hodin. Tak dlouho totiž trvala panu Kaufmannovi cesta z Milwaukee do Taliesin za Wrightem, který mu předtím tvrdil, že plány jsou hotovy a může se na ně přijet podívat. Dalším husarským kouskem bylo přesvědčit Kaufmanna, že dům musí stát přímo nad vodopádem. Podnikatel se chtěl na vodopád naopak dívat, Wright mu ale vysvětlil, že být součástí vodopádu je lepší, než jakýkoliv výhled na světě. Padající voda rozeznívá dům svým zvukem a vodopád zároveň slouží jako zdroj pitné vody, ke kterému obyvatelé domu sestupují po speciálně k tomu účelu navrženém schodišti z obývacího pokoje.

Dům je kombinací kamene z místního lomu, betonu, skla a oceli. Třípatrový objekt roste zevnitř ven, krémovou barvou fasády decentně kontrastuje s okolím a jeho rozsáhlé terasy se asymetricky rozpínají do všech směrů.

Kámen převládá hlavně v interiéru, kde stěny tvoří pravoúhlé, různě velké přečnívající kameny a podlahy jsou sestaveny z plochých a nerovných kamenů, vyleštěných voskem, takže připomínají zvlněnou vodní hladinu. Projevil se tak Wrightův typický rys, upřednostňoval totiž často vzhled před funkcí. Židle s půlkruhovou opěrkou, které navrhl do obývacího pokoje, nebyly příliš pohodlné a na nerovné podlaze se viklaly, takže je rodina později nahradila vhodnějšími trojnožkami, které se využívají v italských horách. Pohovky a skříně architekt zavěsil na zdi a do pokoje pro hosta odmítl umístit žaluzie i přesto, že do něj bylo vidět z okolních teras. Odmítal také síťky proti hmyzu, paní Kaufmannová ale později obě věci v zájmu pohodlí prosadila. Jinde ale Wright uplatnil technicky zajímavé detaily, jako jsou přiznané spáry, které odvádí vlhkost ze skály, nebo venkovní bazén, napájený z místních pramenů.

Předběžné plány domu, jehož náklady se vyšplhaly na 155 tisíc dolarů (dnes zhruba 2,6 milionu dolarů), byly hotovy v říjnu 1935. Koncem roku byl znovu otevřen nedaleký kamenolom a dohled nad stavbou pak převzal Wrightův žák Robert Mosher. Kromě hlavního domu komplex Fallingwater zahrnuje také garáž, ubytování pro služebnictvo a dům pro hosty s bazénem, pojaté ve stejně velkorysém stylu.

(nif)

Web – Fallingwater