Vysoké Tatry brázdili v roce 1970 olympionici na lyžích
Osmadvacáté mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách přivítali v roce 1970 Vysoké Tatry. Problémů a nástrah, které museli organizátoři tehdy řešit, bylo mnoho. Akce však překonala všechna očekávání. Jeho srdcem byl sportovní komplex Areál snů. Jak vypadá areál dnes a jak vypadal v době své největší slávy?
V kalendáři svítilo datum 21. únor 1970 a organizátoři šampionátu měli hlavu v smutku. Na závěrečný ceremoniál akce nechali vytisknout 140 tisíc vstupenek, všechny se však rychle vyprodaly. Také proto stáli před otázkou, co udělat dál. Řešení našli. Potají nechali vytisknout desítky tisíc dalších lístků. Zatímco oficiálně do světa putovalo, že závěrečný ceremoniál sledovalo živě 140 tisíc lidí, neoficiálně se pod můstky na Štrbském Plese tlačilo téměř 200 tisíc diváků.
Ale vraťme se o několik let zpátky, do doby, kdy Československo o organizaci šampionátu jen snilo. První krok ke splnění tohoto snu udělal organizační výbor ještě v roce 1965, kdy země podala oficiální přihlášku. O jejím osudu se rozhodlo o dva roky později v libanonském Bejrútu.
Tatranský stavební boom
Kandidatura Vysokých Tater měla množství silných soupeřů. O šampionát se tehdy ucházely švédský Falun a německý Garmisch-Partenkirchen. Československý projekt však odbornou porotu přesvědčil natolik, že porazil všechny soupeře už v prvním kole. Krajinu tak čekala výzva zorganizovat největší sportovní událost svého druhu v historii.
V Tatrách se rozběhlo něco, co bychom dnes označili jako stavební boom. „Když se podíváte, kolik věcí se za tak krátkou dobu postavilo, je to až neuvěřitelné,“ vzpomíná místopředseda organizačního výboru mistrovství světa Ladislav Havran. Říká, že s výstavbou a modernizací Tater tehdy souhlasili všichni. „Nemůžeme mluvit o žádném negativismu, všichni věděli, že se to dělá pro dobrou věc,“ vysvětluje.
Když už, tak už
Výpočet toho, co se stihlo, je úchvatný. Kromě vybudování nových sportovišť se ve Vysokých Tatrách nanovo postavila ozubnicová železnice ze Štrby na Štrbské Pleso, zrekonstruovány byly cesty i tramvajové tratě, postavily se nové hotely, ubytovny i sídliště Lieskovec. Poprad se dočkal moderního letiště. „Kromě hlavních a nutných objektů se stavěly i takové, které nebyly nutné. Příkladem je lanovka ze Starého Smokovce na Hrebienok. Ale víte, když se už jednou stavělo, tak to šlo samo,“ říká dnes s úsměvem Havran.
nyv