Winternitzova vila: Prvorepublikový skvost s pohnutou historií

3. 10. 2020 / Autor: Zuzana Duzbabová, Foto: Winternitz Josef, dokument zdigitalizoval Institut Terezínské iniciativy

Zprávy a aktuality

#Adolf Loos #winternitzova vila #Kruh

další

Sdílet na facebook twitter

Letošní rok si připomínáme 150 let od narození světově proslulého architekta Adolfa Loose. I proto se festival Den architektury zaměřil na to, aby návštěvníci mohli obdivovat díla tohoto průkopníka moderní architektury. Nahlédnou tak mohou zájemci například do smíchovské vily, kterou si nechal postavit právník Josef Winternitz.

Na první pohled nenápadná kostka, když ovšem vstoupíte dovnitř, hned poznáte, že tady se jedná o něco výjimečného. Právě rozvržení interiérů je typická Loosova práce. Ten na tomto projektu spolupracoval se svým asistentem Karlem Lhotou. Tato dvojice ostatně navrhla i slavnější Müllerovu vilu.

„Také Winternitz chtěl mít dům od Loose a proto ho oslovil. Nicméně nebyl tak zámožný jako byl pan Müller, proto některé prvky nebo materiály nejsou z tak nákladných materiálů,“ popisuje historik architektury Zdeněk Lukeš.

Obytná plocha vily je celkem 270 metrů čtverečních, bez potíží zde mohla žít čtyřčlenná rodina právníka i personál, které se o dům staral. Ústředním prostorem a hlavní dominantou celého objektu je obytná hala o rozměrech téměř 60 metrů čtverečních.

Foto zdroj: Winternitzova vila

„Má větší proporce než ostatní místnosti, které ji obklopují. V tom je hlavní smysl systému raumplanu tedy prostorového plánu, jak ho vymyslel Adolf Loos. To znamená, že každá místnost má určitou hierarchii v rámci toho domu a má odlišné proporce. Tady ve srovnání s tou Müllerovou vilou je patrné, že zde nejsou použity luxusní materiály jako je mramor cipollino, místo toho je to kombinace režného zdiva, vápenných omítek a dřevěných prvků,“ vysvětluje historik.

Smutný osud rodiny Winternitzových

Stavba vily včetně všech příprav, plánů a povolení trvala pouhý jeden rok. 9. září roku 1932 se mohla rodina nastěhovat. Dlouho zde však nepobývala. V roce 1941 byl židovský právník Winternitz nucen vilu převést na Vystěhovalecký fond. Později byla celá rodina (včetně patnáctiletého Petra a šestnáctileté Suzany) deportována do Terezína a následně do koncentračního tábora Osvětim, kde byli Josef Winternitz a jeho syn zavražděni v plynové komoře.

Jenny Winternitzová a dcera Suzana se dožily konce války a vrátily se zpět do Prahy. Do rodinné vily se však už nikdy nepodívaly. Stát sice uznal jejich nárok na vrácení budovy, požadoval však splacení dědické a milionářské daně. Vzhledem k tomu, že obě ženy byly bez příjmů a majetku, neměly šanci tyto podmínky splnit. Vilu proto vdova darovala Československému státu výměnou za to, že zruší exekuce a další pohledávky. O rodinném stavení už nikdy s nikým nemluvila.

Vilu nejprve obýval sochař Wilhelm Srp-Schlossbaue, později zde vznikla mateřská škola, která zde fungovala až do roku 1995. Vila se poté vrátila zpět do rukou původních majitelů, kteří ji v letech 1999 – 2002 kompletně zrekonstruovali do původní podoby 30. let.

„Je výborné, že se současní majitelé snaží dům zpřístupnit veřejnosti, konají se zde prohlídky, přednášky i svatby. Samozřejmě také výstavy a koncerty, je to takové malé kulturní centrum na Smíchově,“ dodává závěrem Zdeněk Lukeš.

Vila je po domluvě se současnými majiteli přístupná veřejnosti a otevře se také při letošním festivalu Den architektury. Ten potrvá až do 7. října.