Profil: Kruh

Zakladatelkou občanské iniciativy KRUH je architektka Marcela Steinbachová. Ta v nedávné době obdržela dvě významná ocenění: Architekt roku 2016 za výbornou vlastní tvorbu a vzdělávání odborné i laické veřejnosti v oblasti architektury a Českou cenu za architekturu v kategorii výjimečný počin. Akademie České ceny za architekturu své rozhodnutí zdůvodnila mimo jiné takto: „Marcela Steinbachová je vůdčí osobností malého občanského sdružení KRUH, které má nebývalý společenský dopad. Nyní se již obecná úroveň přednášek na školách zlepšila, ale bývaly doby, kdy Marcela Steinbachová s několika málo lidmi pořádala přednášky zajímavější a lepší než na samotných školách architektury…“

Jedním z řady zajímavých projektů KRUHu je i cyklus přednášek Jiná perspektiva, o kterém jsme se na našich stránkách již zmiňovali. Dramaturgie projektu, jenž vznikl v roce 2017, seznamuje české publikum s různými oblastmi architektury a s nekonvenčními přístupy, tematicky se jednotlivé přednášky odlišují od ostatních. Snaží se co možná nejvíce přiblížit posluchačům nejširší škálu architektury, urbanismu a přináší i nové postřehy ze zahraničí. Právě nacházení jedinečného pohledu, který nekopíruje vzory, je kurátorským posláním tohoto spolku.

Kateřina Semrádová a Alice Klinkeová

Co stálo u zrodu KRUHu? Byl to okamžitý nápad, snaha zlepšit stav, v jakém se u nás veřejné povědomí o architektuře nacházelo, nebo v tom bylo něco úplně jiného?

Přivezla jsem si inspiraci ze zahraničí. V roce 2001, když jsem ještě studovala na vysoké škole, zde nebyly žádné přednášky pro veřejnost o architektuře a vlastně i na školách bylo minimum akcí o současných směrech. Všichni jsme prahli po tom, dozvědět se co nejvíce o aktuálních trendech, ale moc nebyla možnost. Začínal internet, zahraniční knihy byly nedostupné… Když jsem byla na semestr na stáži ve Vídni, bylo tehdy skoro každý týden ve městě něco o architektuře. To mne inspirovalo, a když jsem přijela zpět do Prahy, uvědomila jsem si zpětně ten rozdíl. Začala jsem uvažovat, že by bylo fajn něco takového zkusit v Praze, a pak jsem začala potkávat lidi, kteří měli prostor, až se to celé nějak dalo dohromady. Nikdo jsme však nevěděli, jaký bude zájem. Vymysleli jsme název, kamarádka grafička Helena Šantavá vymyslela logo, známý známých nám zprovoznil černý web... První přednáška proběhla ještě v kavárně prostoru Universal NoD, následně jsme vše přesunuli do sálu, protože zájem byl enormní.

Dnes patří aktivity KRUHu k velmi oblíbeným, jaké byly začátky? Jak se utvářel tým a jak vznikala spolupráce?

Začali jsme vlastně neplánovaně, kdo mohl, přidal ruku k dílu, a od sponzorů jsme dostali 40 000 Kč na celoroční provoz, což v zásadě vystačilo na plakáty, programy, webovou doménu a zasílání pozvánek poštou. Všichni jsme vše dělali zadarmo, telefony jsme si platili sami. Počítače, ze kterých jsme vše dělali, byly školní, nájem jsme naštěstí neplatili... Následně, asi rok poté, jsme se trochu profesionalizovali, založili občanské sdružení (nyní spolek) a začali jsme žádat o granty. Ale v zásadě jsme vše dělali při škole či při práci. Z původního týmu do současnosti jsem zbyla já a grafička Helena Šantavá, ale se všemi jsme v kontaktu. Již třetím rokem jsme se vrhli do organizování přednášek zahraničních architektů, což bylo celé časově náročnější, do toho jsme si vymysleli filmový festival o architektuře, následně po deseti letech Den architektury... Když to takto čtu, celé to zní dost bláznivě a trhle. Nyní se nám daří i díky podpoře státních institucí a sponzorů vytvářet stabilní tým, protože je to celé náročnější hlavně díky Dnu architektury, celorepublikovému festivalu, který již nelze dělat na koleně při studiu či práci.

Jak vznikl Den architektury? Jakým způsobem se posunul od prvního ročníku?

Festival Den architektury vznikl k příležitosti desátého výročí založení spolku KRUH. Naším cílem bylo rozšířit aktivitu spolku mimo Prahu po celé České republice a zároveň oslovit širokou veřejnost. Formát procházek napadl kolegyni historičku Evu Novotnou, uvažovala o pár procházkách za architekturou. V té době jsme měli již spoustu kontaktů jak na architekty, tak i na podobné aktivity, jako dělal Kruh v jiných městech, a zkusili jsme tento nápad rozložit do více měst. Téma prvního ročníku bylo „Vraťte se do svých rodných měst a proveďte veřejnost po architektuře, zdarma“. Již tento první ročník měl velký úspěch a my jsme zjistili, že má velký dopad. Nadále již sedmým rokem prostřednictvím komentovaných procházek, přednášek a workshopů přibližujeme lidem prostředí, ve kterém žijí. Jedná se o jediný festival svého druhu v České republice a možná i na celém světě v takovém rozsahu po celém území státu. V loňském roce festival navštívilo přibližně 23 000 návštěvníků, konal se v 70 českých a slovenských městech a měl přes 230 akcí v programu. Festival od svého založení doposud probíhá zdarma.

Dalším podobným projektem je festival Film a architektura. Jak to bylo v jeho případě?

První ročník byl hned v počátcích Kruhu, protože mne vždy fascinoval film jako médium. Jen jsme nikdo netušili, jak náročné na komunikaci a produkci je udělat filmový festival. Dělali jsme to tedy spíše jako příležitostnou akci. S nástupem kolegyně Petry Čechové, která vystudovala filmovou vědu, jsme tento formát obnovili a pořádáme ho pravidelně, letos se bude konat 8. ročník. Festival si našel své místo na mapě kulturních událostí, a i nadále chceme přivážet do ČR zajímavé filmy o tvorbě veřejného prostoru, o svérázných architektech či výjimečných domech.

Jak to vypadá, když v KRUHu vzniká nový projekt?

Musím říci, že do úplně nových projektů se v současnosti nehrneme, spíše se snažíme dělat kvalitně stávající projekty. Spolek KRUH se už několik let věnuje třem hlavním aktivitám – přednáškám, festivalu Den architektury a Film a architektura. Každý ročník přináší nová témata, a tedy i nové výzvy. Zatímco na přednášky zveme především zahraniční architekty, Den architektury je celý složen z českých odborníků. Filmový festival má své specifika v propojení žánrů filmové tvorby a architektury. Sestavování dramaturgického plánu, ale i produkce či komunikace jednotlivých akcí se tak výrazně liší. Obecně ale platí, že při tvorbě dalších ročníků festivalů a přednášek spolupracujeme s externími odborníky, jezdíme čerpat inspiraci do zahraničí na obdobné akce a sledujeme aktuální trendy a zájmy veřejnosti nejen v Čechách.

Jednu dobu jsme rozvíjeli aktivity Kruh+, což bylo věnováno vzdělávání dětí a mládeže, ale zjistili jsme, že je to v současnosti tak náročné na koordinaci a produkci, že tyto aktivity dále nerozvíjíme, i když si myslíme, že jsou potřeba.

Je nějaká oblast, na kterou byste se chtěli do budoucna soustředit trochu víc? Nějaká opomíjená popelka?

Je to výše jmenovaná aktivita KRUH+, tedy vzdělávání dětí a mládeže. Věříme, že právě vzdělání je klíčové pro budoucí rozvoj architektury.

Proč si myslíte, že jsou podobné iniciativy důležité?

Architektura ovlivňuje každého z nás, někde bydlíme, někam chodíme za prací, jsme neustále obklopeni stavbami. Věřím, že toto prostředí nás nepřímo ovlivňuje a pokud bude vznikat kvalitní architektura a veřejné prostory, budou i naše životy lepší. Snažíme se ukazovat to nejlepší a nejinspirativnější ze současné architektury, tedy věnujeme se převážně osvětě, otevíráme diskusi o architektuře a věříme, že tímto snažením z dlouhodobého hlediska zlepšujeme architekturu kolem nás.