Budova filharmonie Štětín, Polsko od studia Barozzi/Veiga

Výrazné přednostní postavení budovy patrné podél celého jejího obvodu a provedení střechy vycházejí z vlivu architektury několika středoevropských expresionistů.

Zvnějšku působí stavba beztížně, její skleněná fasáda – občas průzračná, jindy neprůhledná – přenáší expresivní kvality v závislosti na stávajícím využívání. Uvnitř se díky soustředění prostorů služeb a komunikačních elementů podél obvodu vytváří citlivý vztah budovy k exteriéru a zároveň je vymezen velký otevřený prostor pro symfonickou a komorní hudbu, jimž je přisouzena hlavní role.

Zjevná strohost je tu v ostrém kontrastu s expresivitou hlavní haly, jež je v souladu s klasickým přístupem k designu středoevropských koncertních síní pojata jako zlatnické dílo. Výzdoba – okrasná i funkční, obložení plátkovým zlatem – byla uskutečněna díky dovednosti místních řemeslníků. Z akustických důvodů sleduje stupeň fragmentace těchto prvků Fibonacciho posloupnost, jež roste ve vztahu ke vzdálenosti od pódia.

Na rozdíl od předešlých projektů je Štětín navržen s cílem dosáhnout největšího možného stupně formální autonomie, jak je patrné z plánu. Myšlenkou bylo zrealizovat budovu, která je specifickou součástí kontextu a zároveň na něm není závislá. Nešlo o to něco vymýšlet, ale objevit v zásadě už to, co existuje, a odhalit novou realitu.

Kancelář Barozzi / Veiga se věnuje architektuře a urbanismu a byla založena v Barceloně roku 2004 Fabriziem Barozzim a Alberto Veigou. Kancelář obdržela řadu ocenění v národních i mezinárodních soutěžích, mezi nimi za modernizaci Palacio de Santa Clara v Úbedě, auditoria v Áquilasu, ústředí firmy D.O.Ribera del Duero v Roa, Hala filharmonie ve Štětíně, Muzea umění v Lausanne, rozšíření Bündnerského muzea umění v Churu, hudební školy v Bruniku a Tanečního domu v Curychu.

Práce kanceláře Barozzi / Veiga byla představena na různých výstavách a publikována v širokém spektru odborné literatury.

Barozzi / Veiga získali řadu mezinárodních ocenění a veřejných uznání za vynikající design, mezi jimi Ajac Award 2007, udělovanou barcelonskou College of Architects, mezinárodní architektonickou Cenu Barbary Cappochinové v roce 2011, Zlatou medaili za italskou architekturu 2012, udělenou u příležitosti IV. Triennale v Miláně, Cenu pro mladé talenty v italské architektuře 2013 udělenou Národní radou architektů, plánovačů a krajinných architektů Itálie. V roce 2014 bylo studio vybráno časopisem Architectural Record mezi 10 firem pro Design Vanguard.

V nedávné době studio obdrželo cenu EU za současnou architekturu – Cenu Miese van der Rohe 2015.

Kontaminace a přínos

Od doby našich začátků jsme se soustředili na to, jaký typ architektury hledáme a jaké má taková architektura meze, jaké jsou její limity a podmínky, jež se v důsledku pokroku v oboru a proměn napříč celým světem neustále mění.

Dalším charakteristickým prvkem naší práce je skutečnost, že jsme vždy pracovali jinde, než žijeme. Není to nic, o čem bychom předem uvažovali, ale vyplynulo to přirozeně ze způsobu, jakým nacházíme práci. Nikdy jsme neměli předsudky. Místo nikdy zásadním způsobem nepodmiňovalo volbu soutěže, a tak jsme se v průběhu let přesouvali z místa na místo, z jedné země do druhé.

Místa a souvislosti, které nám jsou dobře známé a mají k sobě vztah díky naší profesionální práci, utkávaly palimpsest z mnoha fragmentů, jakýsi soubor imaginárních geografií, jež jsou pro nás reálné. Projekty začínají a končí, a jakmile se stal po několika letech jejich kontext součástí našich životů, zase mizí. Stanou se součástí paměti, což je místo, kde má podle našeho názoru všechno smysl.

To vše utvářelo způsob, jakým chápeme architekturu, o niž usilujeme. Pracovat na místech, která jsme neznali a na nichž hrozilo, že náš přístup k práci bude povrchní či nedostatečně konzistentní, nebo se muset v rámci profese vyrovnávat s rychlostí změn, trendů a přístupů, nás nutilo si vždy znovu potvrzovat vlastní koncepci a soubor hodnot, o něž se v každém našem návrhu snažíme, a to v profesi, v níž nakonec, jak my jí rozumíme, vždy převládají nejistoty.

Vzhledem k téměř neomezenému množství možností nebo nejistot, ve světě, kde je všechno možné a žádný tvar už nemá význam, jsme toho názoru, že důležitá už není čistota a ryzost projektu, nýbrž čistota myšlenky a ryzost ideje. Je důležité nalézt způsob práce, která má skutečně význam. Bude to známkou toho, jak si dnes naše architektonická práce stojí, známkou profese, již vykonáváme s odhodláním a bez pocitů melancholie.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

Web – Barozzi/Veiga
Web – Filharmonia Szcczecin