Osobnosti současné architektury - Vít Lukas
Vít Lukas se k architektuře dostal převážně díky vzoru u svého otce. „Tatínek byl architekt. To byl jeden z momentů, který mě k tomu povolání přivedl. Možná další moment byl ten, že jsem se zajímal o historii a bavili mě zámky a hrady. První zážitek, kdy jsem začal vnímat architekturu, byl kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech,“ vzpomíná architekt Vít Lukas, který vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a jak sám tvrdí, velmi důležité pro něj bylo i studium na střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově.
Na vysokou školu se však nedostal napoprvé, rok pracoval s architektem Ivo Obersteinem v ateliéru 7. Byla to pro něj přínosná zkušenost, protože se setkal se staršími kolegy, mezi nimiž byl Roman Kautský, Petr Malinský, Michal Šrámek či Martin Kotník. Do školy nastoupil před rokem 1989, takže zažil revoluční dobu. „Všichni, kdo si tím prošli, na to budou do smrti vzpomínat – na okupační stávku i na atmosféru. Ve škole se všechno změnilo, kromě pár výjimek odešli všichni profesoři. Studenti pak sami oslovovali profesory, od kterých chtěli, aby je učili. V tom byla ta doba unikátní,“ vzpomíná dál Lukas. Mezi „zvolenými profesory“ byl i Bořek Šípek, se kterým pak Vít Lukas začal úzce spolupracovat, kupříkladu na rekonstrukci fasády obchodního domu Komatsu Ginza v nejluxusnější ulici v Tokiu. Části kovové výzdoby byly vyrobeny v českých dílnách.
Studium na vysoké škole ukončil diplomovou prací na téma Pražského hradu, konkrétně severním předpolím Pražského hradu. Oponentem mu byl bývalý prezident Václav Havel. „Dělal jsem diplomovou práci na jeho zadání. Vytvořil svoji vizi a já jsem se ji snažil naplnit. Probíhali mezi námi konzultace, takže průběh diplomové práce viděl. Nakonec se mu práce líbila,“ říká Lukas. Na Pražském hradě pokračoval ve spolupráci s Bořkem Šípkem na projektu obrazárny, která musela nejprve splnit moderní požadavky na vystavování historických obrazů. Na novém osvětlení se podílel světoznámý designér Ingo Maurer.
Posléze se začal věnovat pedagogické činnosti, kromě výuky na UMPRUM se vrátil na svou bývalou střední školu. Tam vedl ateliér designu nábytku. Současně si otevřel vlastní ateliér, v němž se věnuje především projektům rodinných domů. Ty se snaží zasadit do okolní krajiny a podle vlastních slov je tvoří pro lidi, nikoliv pro sebe. Proto domy odráží charakter lidí, kteří v nich bydlí. Rodinný dům v Horoměřicích je zajímavý poněkud extravagantní architekturou, kde interiér skýtá pohodlné bydlení pro čtyřčlennou rodinu, nebo charakteristickým rysem rodinného domu v Kladně je dřevěný obklad z exotického dřeva.
Pro realizaci dvou téměř totožných domů Spy umístěných na minimálním půdorysu ve vesnickém prostředí, byly navrženy sedlové střechy, odkazující na typický dům české krajiny.
Při navrhování rodinného domu ve Vonoklasech bylo omezujícím faktorem jeho umístění v blízkosti CHKO Český kras. Vzhledem k dominantnímu výhledu, je část přízemí zcela prosklena a pohled do zahrady a navazující krajiny se tak stává součástí interiéru.
Práce Víta Lukase má přesah i na Humanitární středisko Oáza v Lidicích. „Byla to první stavba, která se tam postavila od šedesátých let, protože tam byla stavební uzávěra. Středisko slouží pro přeživší oběti vyhlazení Lidic. Centrální společenská místnost je zastropena viditelnou dřevěnou konstrukcí s atypickým lustrem. V několika architektonických detailech je aplikován symbol trnové koruny, která je atributem obce Lidice.
V současnosti Vít Lukas pracuje jako hlavní městský architekt v Novém Městě nad Metují.
Pořad Osobnosti současné architektury
Sledujte také
Doporučené pořady
Partneři
Odborní partneři
Mediální partneři
