Radnice, která vyrostla na místě své renesanční předchůdkyně, je nejen architektonickým skvostem, ale i svědkem bohaté historie. Od císařské návštěvy až po změny v průběhu 20. století nese stopy doby, která formovala její podobu i význam.
Liberecká radnice
Náměstí dr. Edvarda Beneše 1/1
1888-1892
Franz von Neumann
Neorenesanční budova, zakončená 65 metrů vysokou věží, nahradila starší radnici z let 1599–1602, kterou navrhl Marek Spazio. Autorem projektu byl vídeňský architekt Franz von Neumann, žák profesora Friedricha von Schmidta na vídeňské umělecké akademii. Schmidt je známý především jako tvůrce vídeňské radnice.
Čtyřkřídlé stavbě s vnitřním dvorem dominuje centrálně umístěná věž, zakončená sochou rytíře Rolanda (za komunismu ji nahradila rudá hvězda). Výzdobu radnice vytvořili vídeňští umělci Theodor Friedl a Andreas Groll. Po dokončení stavby budovu navštívil císař František Josef I.
Motiv věže původní radnice později použil architekt Friedrich Ohmann při návrhu budovy libereckého muzea. Na fasádě současné radnice se nachází pamětní deska obětí okupace v roce 1968. Budova je dnes národní kulturní památkou.
Před radnicí dnes opět stojí Neptunova kašna z 19. století. V roce 1925 ji nahradila kašna od sochaře Franze Metznera a architekta Josefa Zascheho, kterou však v roce 1945 zničili sovětští vojáci.
Významný pražský architekt Ladislav Machoň (1888-1973), absolvent pražské techniky, byl autorem několika nepřehlédnutelných budov v Pardubicích.
Automatické mlýny a silo pro bratry Egona a Karla Winternitzovy začal Gočár projektovat ve stylu moderny s cihelným pláštěm a geometrickým dekorem (à la Behrensovo krematorium v Hagenu) v objektu na břehu řeky Chrudimky. V roce 1919 byla stavba těžce poškozena požárem. Poté ji Gočár rozšířil, přidal věžovou nástavbu s vodojemem a paralelně přistavěl další silo, které propojil s původním křídlem prampouchem. Architektonické pojetí nezměnil, to však v období art deca rezonovalo i s původním modernistickým konceptem.
