Skryté poklady architektury - 109. díl - Státní opera
Neoklasicistní budova s neorokokovým interiérem byla postavena pražskými Němci jako divadelní scéna pro činohru i operu. Projekt byl zadán zkušeným vídeňským projektantům divadelních staveb Ferdinandu Fellnerovi (1847-1916) a Hermannu Helmerovi (1849-1919), kteří na něm spolupracovali s další významnou osobností architektury Ringstrasse Karlem Hasenauerem (1833-1894). Stavitelem byl Alfons Wertmüller, autorem sochařské výzdoby Theodor Friedl, fresky jsou dílem Adolpha Menzela, původní oponu namaloval Eduard Veith (dnes je tam její novodobá kopie).
Dominantním prvkem budovy je centrální vstupní rizalit ukončený antikizujícím tympanonem. V roce 1949 byla budova přejmenována na Smetanovo divadlo a stala se součástí Národního divadla. Od roku 1992 je sídlem Státní opery (dnes opět součást ND). Po zbourání sousedních domů se zázemím v 60. letech minulého století byla vybudována nová provozní budova divadla v rámci jižní části novostavby Federálního shromáždění (dnes NM; projekt Jiřího Kadeřábka Karla Pragera a Jiřího Albrechta). Nedávno byla dokončena rekonstrukce divadla dle projektu arch. Jakuba Masáka.
Státní opera (dříve Nové německé divadlo)
Ferdinand Fellner - Hermann Helmer – Karl von Hasenauer
Wilsonova 4/101/XII, Praha 1 - Vinohrady
1885-1888
TV Architect děkuje společnosti Národní divadlo za spolupráci a umožnění natáčení v prostorách budovy Státní opery.