Vesmírný architekt Ondřej Doule staví příbytky pro Mars, aby zlepšil architekturu na Zemi
Ondřej Doule říká, že se musel vydat do kosmu, aby pochopil lidi. A pak se vrací zpátky na zem, aby toto poznání integroval do pozemských budov. O jeho obytném modelu pro Mars se už napsalo hodně, mnohem zajímavější však jsou možné aplikace výsledků jeho výzkumů v pozemské architektuře, která se tak stává mnohem efektivnější, uživatelsky příjemnější a ohleduplnější k životnímu prostředí.
„My jako architekti žádný výzkum neděláme. Jsme placení za to, že dodáme projekt, ne za výzkum. A navíc jsme svázaní normami,“ říká zakladatel virtuálního studia Space Innovations a Assistant Professor na Florida Institute of Technology. V rozhovoru, který s ním tým TV Architect natočil, prozradil, že vesmír používá jako laboratoř, v níž neexistují téměř žádná omezení. Netají se ani tím, že tyto experimenty není možné financovat jinak než z prostředků na výzkum vesmíru, který prováděl mimo jiné na univerzitě ve francouzském Štrasburku i v americké NASA.
Jeho zkoumání je ale zaměřené v první řadě na člověka, na jeho chování, fyziologické a psychologické funkce. Zároveň vyvíjí nové senzory, materiály a techniku. Následně zkoumá, jak integrovat lidi do systémů. V oblasti kognitivního inženýrství mluví dokonce o zapojení umělé inteligence, protože dokáže vnímat prostředí. „Budova umí reagovat na vaše potřeby,“ říká. „Dům bude vlastně vylepšením člověka, jakousi protézou, komplexním nástrojem, který umožňuje zlepšit lidské funkce.“ Zapojení kognitivní funkce v budově vysvětluje na příkladu inteligentních domácích asistentů, kteří se již používají v USA. „Naučí se vnímat vaše zvyky, nálady a zájmy a nabídnou vám informace, které zrovna potřebujete a museli byste je hledat na internetu, nebo dokonce mimo dům. A také vás naučí šetřit energie nebo dům zabezpečit,“ uvádí.
Měsíční baroko
Dalším aspektem vědecké architektury je ohleduplnost k životnímu prostředí. Doule říká, že v rámci výzkumu se vytvářejí systémy, které vnější i vnitřní prostředí léčí, místo aby mu škodily. Navíc jsou autonomní, takže nevyčerpávají okolní zdroje. To lze opět velmi dobře aplikovat na Zemi.
Opačný princip – pozemskou inspiraci – využil v projektu budovy pro pobyt na Měsíci, kde se inspiroval barokní pevností. S nadsázkou ji nazývá měsíčním barokem. „Silné zdi jsou velmi efektivní jako ochrana před radiací a dopadem mikrometeoritů, což na Měsíci řešíme především,“ vysvětluje Doule a dodává, že vzniklý „inverzní bastion“ je vynikající ochrana před solárními částicemi. Vnitřní část, kterou nazývá dómem, má plášť ze spečeného regulitu (měsíčního prachu). Protože bylo třeba celý systém vzhledem k extrémním nákladům na dopravu na Měsíc vymyslet tak, aby se dal naložit do jednoho raketového nosiče, je důmyslně vyřešený i vnitřek stavby, kde byly použity nafukovací konstrukce.
Z vesmíru na Zemi
V oblastech zasažených přírodními katastrofami by se podle Douleho mohl využívat tzv. SHEE, samostavitelný habitat pro extrémní prostředí, který je sice navržený primárně pro pobyt na Marsu, ale na Zemi by v takových případech jistě našel uplatnění. Má lehkou konstrukci z kevlaru a prostory pak vznikají nafouknutím konstrukce bubliny. Společným rysem habitatů je velké množství redundancí, tedy záložních systémů. Pěkně je to vidět například u energetických zdrojů, kdy jsou pro každé takové obydlí navrženy hned tři systémy, každý z nich však funguje na jiném principu.
Podobný způsob jištění by podle architekta bylo možné využít i u pozemských domů. Ať už v případě okamžitých výpadků zaviněných poruchami, nebo těmi, které způsobí velké přírodní katastrofy. Model systému SHEE se dnes využívá ve Španělsku a na univerzitě ve Štrasburku, a to v kontrolovaném prostředí. Podle Douleho měl velký úspěch. „Udržitelnost na Zemi znamená buď se úplně integrovat s přírodou jako naši předkové, nebo uměle recyklovat přírodní zdroje a procesy. A to je zřejmě náš cíl v současnosti.“
Nina Fibigerová
Dalšá články na TV Architect:
Doporučené pořady
Partneři
Odborní partneři
Mediální partneři
